Tomáš Kudrna, původní autor tohoto webu, dne 4. června 2016 tragicky zahynul při leteckém neštěstí.
Jeho web je zachováván v původním stavu coby historický dokument a na jeho památku.

Autor: (chelle{KM})

Překlad: (c)2001 Tom
Překlad: (c)2001 Tom

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Mám pocit, jako bych konečně našla domov. Tak dlouho jsem připadala ztracená... Pouto mezi námi, naprostá důvěra, pocit naplnění a svobody jsou každý den silnější. Tolik se těším a toužím po tom, až se budeme moci setkat... Tak to jsem cítila, když jsem začala zjišťovat, jaká jsem a co všechno je možné. Každý z nás jistě už slyšel, že vše, co v životě za něco stojí, vyžaduje snahu. Platí to i pro cestu, kterou jdu se svým Pánem. Pane, děkuji ti za trpělivost a laskavé vedení.

Sledovat zajímavá stanoviska ostatních nebo číst průzkumy – nic z toho nenahradí vědomí toho, jaký jsme každý sám o sobě. Já osobně přestala zmateně proplouvat životem, až když do něj vstoupil “ten pravý”. D/s je velmi intimní a osobní záležitost, kterou definuje každý pár sám pro sebe. Komunita stejně orientovaných jedinců může stanovit základní koncepci, shromáždit povědomí o těchto záležitostech a dobrat se shody o tom, co který termín znamená, ale práce spojená s budováním D/s vztahu a jeho naplněním zůstává na bedrech každého jednotlivého páru. Nejde o žádný závod, nikdo se nesnaží ostatní v něčem předběhnout, a pokud ano, tak nám dvěma na tom nezáleží. Dostala jsem pár rad, které skutečně pomohly: poznej sama sebe, poznej své hranice, poznej, o co ti jde a dopřej tomu dost času.

Chtěla jsem najít muže, který by za náš vztah, můj život a můj růst nejen převzal zodpovědnost, ale dělal to dobře, v celé šíři a rád. Muže, který by poznal, ocenil a rozvíjel to, co mu mohu dát. Rádce, přítele, milence, na kterého se lze spolehnout, který se stará, je inteligentní, okouzlující, eroticky založený, jasně se vyjadřuje, váží sám sebe, je trpělivý, nezávislý, skutečný vůdce. Můžete tomu říkat, že je skutečně dospělý, někdo, kdo se snadno neuráží. Setkala jsem se se spoustou mužů, kteří měli tak chatrné ego, že dotaz na jejich pohnutky nebo volbu, kterou vybrali, brali jako urážku a ne jako potřebu porozumění. Chtěla jsem najít muže, který by mě rozvíjel po duševní, tělesné a spirituální stránce, který by mě vedl a směroval mě k tomu, abych se rozvinula do největší možné šíře. Muže, který by mě nechal, abych mu sloužila, který by mi dal vědět, že mu dělám dobře – submiv jako já je tak rád, když se mu to dá najevo... Teď, když to vše píšu, se usmívám - protože ani trochu nepochybuji, že můj Pán je tím vším a ještě něčím víc.

S D/s jsem se poprvé setkala on-line (není divu, že jsem byla zmatená:) ). To, čeho jsem byla svědkem, mě nepřitahovalo a ze začátku jsem to ani nechtěla blíže poznávat. Je hrozná škoda, že takhle skončí hodně lidí, kteří teprve zkoumají, co submivního nebo Dominantního se v nich skrývá. První setkání s “on-line” Dominanty a submivy mi nepřipadalo jako něco, v čem bych se poznávala, ani něco, co bych mohla uznávat či čeho bych mohla vážit. Typický “on-line Dominant” ve mě nevzbuzoval respekt, připadal mi jako sebestředný, arogantní, náročný a zneužívající ostatní. Snad nejvíc mě překvapilo, že je náročný, ve smyslu toho, že od ostatních něco chce – nemohla jsem pochopit, jak se někdo může odevzdat někomu, koho nezná a komu jako člověku nemůže věřit. Nechci tím říct, že bychom jako lidé na veřejnosti neměli prokazovat úctu. Rozhodně nesdílím názor, že každý musí moji úctu zasloužit. Všichni lidé zaslouží úctu, dokud ji v důsledku svých činů neztratí. A pokud jde o “on-line submivy”, připadala mi většina z nich (a rozhodně ti, kteří byli nejvíc slyšet) jako slabí lidé, sami sebe nevážící, kteří klečeli a nabízeli se každému Dominantovi, který se na chatu objevil. Zarazilo mě, když jedna submivní účastnice diskuse napsala: “Omlouvám se Pane, že jsem Vám nebyla k dispozici – připadala bych k ničemu, kdybych nevyhověla někomu, kdo mě oslovil” poté, co se do chatu vstoupil Dominant, který, ještě než to dopsala, mezitím čile “ovládl” tři další na stejném kanále. A ještě víc mě zarazilo, když operátor kanálu reagoval: “Dobře j to napsala, otrokyně.” Když teď po sobě znovu čtu tento odstavec, napadá mě, že by někdo můj tón mohl vyložit jako arogantní. Jedná se samozřejmě jen a jen o můj pohled na věc. Také bych nechtěla někomu mluvit do toho, jak se baví. Jen bych přála, aby takovéto typy lidí netvrdili, že prožívají D/s.

Láska, respekt a obdiv, který cítím ke svému Pánovi, jsou každým dnem lnější. Jsem kreativnější v tom, jak Ho uspokojit. Jsem mu oddána, věřím mu více, než jsem kdy dokázala představit, že se někomu věřit dá. Neptám se a reaguji na to, co žádá, věřím, že Ho vede láska ke mně, respekt a touha abych se mohla stát tím, čím kdy mohu. Právě kvůli sladkému pocitu svobody, který cítím, když Mu sloužím, jsem se dala do psaní. Obdivuji, jak pečlivě a s rozvahou promýšlí svá slova, přesná a jasná, jak váží své myšlenky, než za mne rozhodne. Věnuje se mi tak, že to někdy až nedokážu pochopit, ale stále mu věřím a tak moc toho vážím. Pokud to neprožíváte, nejspíš vám slova poddaný, sloužící a svoboda nejdou dohromady. Já to tak ale cítím. Cítím, že se mohu svobodně svěřit se vším, se svými nejniternějšími přáními, nemusím je v sobě pohřbívat. K mému Pánovi mě váže tak lné duševní pouto – na jeho lásku a na to, že mě bere takovou, jaká jsem, se mohu plně spolehnout. Jak mi dává znát, že mě váží, jak mě ujišťuje, že mi bude naslouchat, že se mi nikdy nevysměje, že to, co dělám, nebude považovat za samozřejmost, že mě neopustí, pokud k tomu nezavdám důvod. Nemusím se stydět objevovat v sobě schopnost zažít nové pocity – při sexu například – s tím, že čím intenzivnější je má odezva, tím intenzivnější je Jeho rozkoš. K tomu všemu jsem se dopracovávala dlouho, dost dlouho. Pocit naprosté a všeobklopující svobody se však dostavil ihned poté, co jsem se opravdu PŘESVĚDČILA, že můj Pán je opravdu sám sebou, čestný a že mu svůj život mohu svěřit. Okamžik, kdy jsem se mu naprosto podřídila, pro mě znamenal vrcholný zážitek odevzdání, radosti a svobody

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče