Autor:Michael Forbin,jeho web
Překlad: (c)2000 Tom
Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Bylo chladné jarní ráno. Na zemi sem tam jinovatka - čekala jsem, až půda trochu změkne a já se budu moci pustit do setí. Zatím jsem se mohla postarat o zvířata.
Tři psy, kočku a jeden zvláštní kousek, který jsem měla v kleci odděleně od ostatních.
"Možná bych ho dnes mohla vzít na procházku," pomyslela jsem si nevzrušeně. Natáhla jsem si svetr a vydala se po pěšince ke kotcům. Přivítala jsem se s jedním ze psů, pak s druhým a zastavila se u zamčené klece zakryté plachtou.
Odemkla jsem a vstoupila. Můj zvláštní mazlíček byl schoulený do klubíčka a snažil se před mrazivým vzduchem uchránit alespoň trošku tepla. Spal, jemně se třásl a známka na obojku tak jemně cinkala.
"Vstávat, hochu!" zavelela jsem a plácla ho po stehně. Převalil se a zaujal uctivou polohu, kterou jsem ho naučila hned poté, co jsme se poznali – hlava skloněná, zadek vystrčený nahoru, aby se do něj snáze trefovalo.
"Hóódný," podrbala jsem ho na hlavě. "Procházka?" navrhla jsem zvesela.
Zavrtěl zadkem, protože ocasem vrtět nemohl. Vytáhla jsem z kapsy vodítko, připnula ho k obojku a vedla ho z klece ven, pryč od domu, do lesa, který se rozkládal všude kolem.
Držel se tři kroky za mnou, na všech čtyřech, a i tak se občas bořil do vlhké hlíny. Pod stromy byl ještě sníh a já slyšela, jak mu pod tlapami křupe.
Tak jsme došli až na mýtinu. Sedla jsem si na vyvrácený strom. Můj mazlíček si ke mně klekl a trpělivě čekal. Odepjala jsem vodítko, zvedla ze země klacek a hodila jej.
"Přines!" zavelela jsem a rozesmála se, když se rozběhl přes mýtinu, zvedl klacek do zubů a nesl mi ho zpátky.
Zkusila jsem mu ho z tlamy vyrvat, ale on zavrčel a nepouštěl.
"Pusť!" nařídila jsem mu, načež klacek pustil, posadil se na zadní a jako nějaké štěně prosil, kňučel, dokud jsem mu ho znovu nehodila.
Opět se za ním rozběhl a nesl ho zpět s hlavou vysoko vztyčenou, jako by chtěl říct, "Vidíš, jaký skvělý pejsek jsem, Paní?"
Tak jsme si zahráli ještě párkrát, než mě to přestalo bavit a už jsem mu klacek nehodila.
Klečel mi u nohou s hlavou skloněnou. Zapálila jsem si cigaretu. Byl skvělý – cítila jsem, že bych ho měla nějak odměnit. "Chtěl by ses dívat, zlatíčko?" zeptala jsem se.
Ňafnul, že ano – nařídila jsem mu proto, ať mě sleduje. Natáhla jsem kouř a pomalu ho z rudých rtů nechala snášet jako mlhu rozlévající se po zemi. Díval se na mě, jako by byl kouřem hypnotizovaný, ale když jsem dokouřila, oči nespustil.
Jeho podřízenost a touha mě začaly vzrušovat. Přitáhla jsem si jeho hlavu do klína. "Čenich!" poručila jsem mu a cítila, jak se mi tváří otírá o rozkrok a snaží se mi nosem přes hrubou látku džín dráždit klitoris.
Stále znovu a znovu na mě dorážel a já se uvolňovala. Překvapilo mě, když se snažil přes látku ochutnat šťávy, kterých byl můj rozkrok najednou plný. "Je skvělý," pomyslela jsem si, "Škoda, že ho budu muset vrátit." Snažil se víc a víc, zkusil mi zuby rozepnout zip.
"To by stačilo!" vykřikla jsem a odstrčila ho. Začal kňučet a snažil se dostat zpátky, dokud jsem nevstala.
"NE!" opakovala jsem, tlačila mu hlavu dolů a znovu k obojku připnula vodítko. Vedla jsem ho k domu s malou zastávkou u stromu. Sníh v místě, kam dopadal proud moči, praskal a mně se vybavila stará písnička, "Sleduj pejsky na saních, nejez pak ten žlutý sníh."
Zavedla jsem ho zpátky ke kotcům, nechala ho zalézt dovnitř a odepjala vodítko. Podíval se na mě smutnýma psíma očima a já viděla, jak je vzrušený, jak ho vzrušuje má převaha.
"Chtěl by sis na něj sáhnout?" zeptala jsem se a zároveň mu po něm přejela nehtem. Vyštěkl a já se na něj usmála. "Tak si s ním pohraj, postav ho pro svou Paní," dívala jsem se na něj a sama si vsunula ruku pod pás kalhot.
Honil si ho a sténal rozkoší. Poté, co se mu na špičce objevila kapka, jsem mu vrazila mokré prsty do úst a srazila mu ruku od ptáka.
"Koukej mi olízat prsty, nemysli si, že se teď uděláš." Horlivě mi je olizoval, dokud jsem je nestáhla. Vyšla jsem ze dveří kotce, zamkla za sebou a ohlédla se, jak tam kňučí.
"Dodělej se," řekla jsem, přehodila přes klec plachtu a čekala, poslouchajíc jeho vzdechy a steny, až po závěrečné vyjeknutí, když dosáhl orgasmu. Pak jsem se vrátila do domu, sedla si v kuchyni a srkala kávu, dokud se domů nevrátil manžel.
"Jak ses tu celý den měla?" zeptal se a taky si nalil. "Moc jsem toho neudělala, byla jsem s pejskem na procházce," odvětila jsem, myslíc na svého otroka, štěnátko, zvíře ovládané mou vášní.
"Ukážeš mi vůbec někdy, co v tom kotci máš?" zeptal se škádlivě.
"Možná. Slíbila jsem Minx, že se jí postarám o mazlíčka, než se vrátí z Anglie, a ona trvala na tom, že ho musím zamknout odděleně od ostatních. Je to moc vzácná rasa."
Manžel se jen usmál a navrhl, že bychom mohli zajít do ložnice. "Co tam?" zeptala jsem se. "Protože pokaždé, když to její zvíře vezmeš ven, jsi pěkně nadržená." "Vážně?" opáčila jsem nevinně. "Jo. Přál bych si, abys s tou potvorou chodila ven častěji," řekl a vstal.
"Možná tě jednou vezmu s sebou," řekla jsem potichu a v duchu dodala, "A taky ti dám obojek a vodítko."
Jako správná manželka jsem ho následovala do ložnice, ale byla jsem si jistá, že jedou mi bude ležet u nohou.
Na každého jednou dojde.
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče