Tomáš Kudrna, původní autor tohoto webu, dne 4. června 2016 tragicky zahynul při leteckém neštěstí.
Jeho web je zachováván v původním stavu coby historický dokument a na jeho památku.

Autor: andria,její web.

Překlad: (c)2001 Tom

Tato stránka (text původního článku poskytnutého autorem ke zveřejnění nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

I dnes platí stejný úvod k jiné povídce téže autorky: Černý pán

Souhlas

David se zasnil. Stávalo se mu to často. Vždycky byl takový, kdykoliv měl chvilku času pro sebe, mizel ve světě, který si sám vytvářel. Cítil se tak lépe.

Jeho sen by ovšem ostatním stěží připomínal ráj. Spíš noční můru. Snil o tom, že je v mučírně.

Teplé, jemné paprsky ranního slunce osvětlovaly ložnici. Bylo 7.40, sobota ráno. Ačkoliv David o víkendech obvykle nevstával před osmou, byl už téměř půl hodiny vzhůru. Dýchal potichu, užíval si ticha a klidu nového dne.

Ve snu byl vězněm. Dobrovolným vězněm. Ve vězení, kde na něj nedoléhaly tlaky vnějšího světa, se cítil šťastný a v bezpečí. Mohl zde prožít zbytek života ve službě náročné a krásné Paní.

Žena ležící vedle něj se ve spánku pohnula. Nevzbudila se, ale otočila k němu tvář. Prohlížel si ji. I po pěti letech manželství se mu stávalo, že mu její krása brala dech. Byla, jak jí často říkal, jednou z nejkrásnějších, které v životě vůbec viděl.

Když se tak zamýšlel nad svým vysněným světem, věděl, že se jeho submisivní sklony začaly projevovat v útlém věku. Vybavovalo se mu, jak se mu líbilo, když s ním starší sestřička jezdila v kočárku sem a tam. Určitě mu nebylo víc než pět let. Fantazie se časem rozvíjely, ale v zásadě se neměnily – vždy se chtěl podřídit dominantní ženě.

Přátelé si z Davida dělali legraci, že mu závidí. Měl zajímavou a skvěle placenou práci a lidé mu navíc říkali, že je docela fešák. Hlavně ale měl mladou, krásnou a inteligentní ženu. Chápal, proč by mu ostatní mohli trošku závidět. Nezměnili by ale názor, kdyby věděli, jaká skutečně je?

Vrátil se do svého snu, představil si zdi sklepní kobky. Přejel imaginární rukou po tvrdém kamenném zdivu. Zdi byly silné, neprostupné, a pro Davida stejně skutečné jako pouta, která ho držela v manželství.

Na chvíli otevřel oči. Tvář jeho ženy, tak mírná a jemná, byla pár centimetrů před jeho. Jak rozdílný na ni byl pohled včera večer, když ukazovala svou „druhou tvář“.

Představoval si jednotlivé kousky z vybavení mučírny a snil o tom, co se s nimi dá dělat. Jak nádherné mučení, být pevně přivázán a zbit. Tvrdě, za trest i za odměnu zároveň.

Zhluboka a dlouze se nadechl a otočil se zpět ke své ženě. Tupá, přetrvávající bolest v boku a holeni mu připomínala, co se včera dělo. Pár přátel, kteří nevěděli zhola nic o tom, jak to mezi Davidem a jeho ženou chodí, se u nich zastavil na večeři. David něco spletl nebo řekl, co neměl, ani si přesně nepamatoval o co šlo. Když na to přišlo, nejspíš na tom vůbec nezáleželo. Důležité bylo jen to, že za to byl potrestán. Opravdu tvrdě. Ze začátku se bránil, jako vždy. Bránil se, ačkoliv věděl, že to tak bude ještě horší. Už by to přece měl vědět.

Rychle zavřel oči a vrátil se do podzemní mučírny. Přitiskl se zády ke studené zdi, široce rozepjaté ruce měl najednou připoutané ke zdi v železných okovech podložených silnou kůží. Neměl na sobě nic kromě kousku látky kolem boků, který mu sotva zakrýval pohlaví. V místnosti panoval chlad, ne zima, a mihotaly se stovky svíček. Vzduch voněl kadidlem a v rohu v krbu hlasitě praskala polena. Bylo to v noci. Všechno co se odehrávalo v mučírně, se odehrávalo v noci.

David nevědomky přejel rukou po odřenině, červené a ošklivě vyhlížející, která se mu táhla přes žebra. Ponese si ji ještě pár dní. V neděli ji v šatně bude muset skrývat, aby si ji kamarádi nevšimli. Jeho vztah se ženou a aktivní sport nešly dobře dohromady. Jenže vzdát se squashe a posilovny, to nechtěl. Kdyby si někdo všiml modřin, možná by mohl tvrdit, že to v týdnu trochu přehnal na tréninku juda. Schválně si před pár lety nechal jen pro sebe, že už s judem dávno skončil.

Těžké dubové okované dveře mučírny se rozlétly. Stála v nich jeho Paní, tak nádherná v těsných černých kožených šatech. Šaty zdůrazňovaly každou křivku, neskýtaly málem žádný prostor fantazii. Držela důkladné kožené devítiocasé důtky. Skvělá představa.

David již zrychleně dýchal, ale svého ztopořeného mužství se ještě nedotkl. Neodvažoval se, mohl by ženu vzbudit a myšlenka, že by ho přistihla, jak dělá něco, co dělat nemá, ho děsila. Ne, to by nebylo dobré, když to všechno uvážil.

Davidova Paní pomalu sešla řadou schodů. Mučírnou se rozléhal cvakot ocelových podpatků na kamenných schodech – bylo to tak erotické. Nemohl z ní spustit oči. Paní otroka pozdravila krvavě rudými rty roztaženými do úsměvu, který znamenal „teď to schytáš“. Toužil po ní, zbožňoval ji, miloval ji.

Delší ručička budíku na nočním stolku už byla skoro na dvanáctce. Až k ní dospěje, budík zazvoní, Davidova žena se vzbudí a sen skončí. Musel si trochu pospíšit.

Žena v těsných kožených šatech Davida otočila tváří ke zdi. Okovy teď byly připoutány k jedné skobě nad jeho hlavou. (Byl to jen sen, ve snu se může stát cokoliv.) Namáhavě dýchal, jak se snažil otočit tvář a znovu spatřit svou Paní. „Čum do zdi,“ vyštěkla na něj hlasem plným žáru a vášně. Snažil se připravit na bolest, která zákonitě musela přijít. Chvíli se nedělo nic. Pak vzduch proťaly prameny důtek a vzápětí dopadly na holou kůži. Zmítal se v poutech, zatínal zuby bolestí, a padaly další rány. Další a další. Záda měl v jednom ohni. Chtělo se mu řvát, ale bál se následků. Ano, tohle byla tvrdá lekce! Věděl však, že si ji zasloužil. Že po ní toužil.

Pokračovala, bila ho stále silněji. Jak dlouho ho bude udržovat v tomhle nádherném stavu? David měl pocit, že omdlí.

David konečně dosáhl stavu, po němž toužil, a jeho Paní se slitovala. Odpoutala ho ode zdi a jemně ho konejšila ve svém náručí, otírala mu z čela pot. Páni, říkal si David, když se jeho dech zklidňoval, tresty od jeho Paní byly opravdu drsné. Mnohem drsnější, než jak ho trestala jeho zatím spící skutečná partnerka.

Paní ze snu však měla Davidův souhlas. Jeho žena ne.

Zařinčení budíku Davida vytrhlo ze snu. Anne se protáhla, a aniž by se na něj podívala, vstala a zmizela v koupelně. Z dřívějška věděl, že se Anne ani slovem nezmíní o tom, co se dělo včera večer. S domácím násilím to tak bývá – pachatelé i oběti zkoušejí předstírat, že se nic takového nikdy nestalo.

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče