Tomáš Kudrna, původní autor tohoto webu, dne 4. června 2016 tragicky zahynul při leteckém neštěstí.
Jeho web je zachováván v původním stavu coby historický dokument a na jeho památku.

Autor: andria ,její web.

Překlad: (c)2001 Tom

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Zelené oči

Něco nebylo v pořádku.

„Copak se děje, miláčku?“ řekl Lord Storm lehajíc si ke své partnerce. Emerald, boje se mu pohlédnout do očí, potichu odvětila, „To nic, Pane. Bylo by mi líto, kdybyste si kvůli mně dělal starosti.“ Storm se nenechal tak lehce odbýt. Jeho otrokyně už pár týdnů často vypadávala z role, a zdálo se, že se to jen tak nezlepší. Storm vždycky trval na tom, aby se jakékoli neshody vyřešily, dříve než večer usnou. Přitáhl si ji blíž a přitom cítil, že se trochu brání. „Ne, otrokyně, něco je špatně a ty mi musíš říct, co.“

Emerald mlčela, ozýval se jen tichý, pomalý, rytmický dech. Storm ji něžně pohladil po hýždích a stehnech. Často je pokrývaly pruhy po výprasku. Dnes ale ne, dnes byly bledé, netknuté. Už přes týden ji nepotrestal.

Ležela bez hnutí. Obvykle na jeho dotek nějak reagovala. Storm posunul ruku níž, dotkl se jejich stydkých pysků. Překvapilo ho, že se odtáhla. Tak to už přestávalo všechno.

„Emerald,“ zvýšil Storm hlas, takže zabořila hlavu do polštáře a přitáhla si kolena k bradě. Ještě než se nechal unést, si všiml, že se Emerald třese. Ovládl se a klidnějším hlasem pronesl, „Copak to je, moje malá, co se děje?“.

Emeraldinu odpověď ztlumil polštář. Možná ani neodpověděla, jen vzlykla.

Chtěl ji přivinout blíž, ale najednou se to bál udělat. Uvědomil si, že za celou dobu, co se znají, se jí poprvé bojí dotknout. „Emerald, zlatíčko. Musíš mi to říct. Máme tak skvělý, zvláštní vztah. Nechci, aby jej něco narušilo. Jako svému majiteli a partnerovi mi musíš říct, co se děje.“

Další vzlyk.

Storm se bál. Vztah s ní byl skvělý. Domníval se, že jí dává lásku a ovládá ji tak, jak ona potřebuje.

Bydleli spolu už skoro rok a za celou dobu se snad nepohádali. Vždycky si dokázali promluvit. To byl jeden z důvodů, proč jejich vztah fungoval.

Možná se pletl v tom, co po něm chce. Možná ji do submisivní role nutil, měl nad ní naprostou kontrolu jen pro své potěšení. Možná setrvávala v D/s vztahu jen aby byl šťastný?

„Tlačím tě do něčeho, nebo je něco příliš intenzivní?“ zeptal se. Zavrtěla hlavou, dlouhé vlasy se jí vlnily po ramenou.

Ne, to byla hloupá myšlenka. Radost a bezpečí dané možností bezpečně vyjádřit své nejtajnější touhy, které v jejich vztahu našla, byly očividné. To by nikdo nedokázal předstírat. Navíc dávala často najevo, jak se mu vzdala, kolikrát mnohem důrazněji, než jak by sám chtěl.

„Tak jsem k tobě byl příliš mírný? Chtěla bys, abych byl přísnější?“ Další zavrtění hlavou.

Teď už Storma nic nenapadalo. Nedokázal přijít na to, co je špatně. Věděl, že nezapomněl na její narozeniny, a první výročí nasazení Emeraldina obojku před pár týdny oslavili romantickou večeří, po které následovala zvlášť náročná scénka. Byl v koncích. Bezmocný. Na takový pocit nebyl zvyklý. Vůbec se mu to nelíbilo.

„Prosím, miláčku. Ubližuješ mi. Snad jsem ti nemohl tak moc ublížit?“

Mlčení. Aha, takže to bylo tím, že jí něčím ublížil. Ale čím? Začal propadat beznaději. Takhle by se zkušený dominant cítit neměl. Rozhodl se rázně situaci změnit.

Položil jí ruku na rameno a pevným tahem ji otočil k sobě. Ačkoliv měl sílu, vůbec to nebylo snadné. Pevně sevřela víčka. To nebylo fér!

„Emerald,“ zvýšil opět hlas, „Jako tvůj vlastník ti nařizuji podívat se mi do očí a říct mi, co se sakra děje.“ Rozzlobený tón hlasu musel předstírat. Nechtěl ji víc rozzlobit, ale nevěděl, co jiného by měl dělat. V takové situaci nikdy dřív nebyl.

Emerald ležela bez hnutí, víčka pevně sevřená.

„Mám si dojít pro rákosku?“ Rákoska měla práci jen když Emerald něco opravdu pokazila a vysloužila si trest. Na rozdíl od důtek a pásků, bití rákoskou nebylo za odměnu. „Vím, jak moc to rákoskou bolí, a rozhodně nebudu shovívavý.“

Za okamžik oči otevřela. Storm si málem nahlas oddechla. „Tak, a teď mi řekni, co se stalo. Nepřestanu, dokud si mi úplně neotevřeš a neodhalíš mi své nejtajnější myšlenky.“

Emerald něco zamumlala, něco, čemu nebylo rozumět. „Cože?“, opět se nutil do rozzlobeného tónu. Až teď si uvědomil, jak těžké je pro něj být na ni skutečně zlý. Všechny ty scénky s výslechy, všechno mučení a výcvik… tohle bylo něco úplně jiného. Nikdy se tak necítil. Nenáviděl ten pocit. Upřeně na ní hleděl.

„Hmmmm.“

„Cože?“

„Hmmmm.“

„Říkalas‘ Vixen?“ Emerald smutně přikývla. Storm si dlouze povzdechl. Z Emeraldiných reakcí, když jí poprvé řekl, jak touží po Vixen, poznal, že jí to nedělá dobře. No dobře, to bylo řečeno velmi opatrně. Byla proti. Ale Pánem byl on, a mohl si dělat, co chtěl. S Emerald sepsali otrockou smlouvu. A navíc, byl si jist, že se za pár dní uklidní. Bohužel zatím to vypadalo, že se vůbec neuklidnila.

„Nežárlíš na ni, viď že ne?“

„Proč bych neměla,“ zamumlala Emerald trucovitě, „Většinu času trávíš s ní. Co ji máš, skoro se mi nevěnuješ.“

Lord Storm promluvil potichu, doufal, že ji zklidní. „No tak, malá. Ty jsi má jediná. Víš, že jinou subinku než tebe nikdy nebudu mít, tak to zůstane. Jsi moje všechno.“

„Jenže já si teď nepřipadám jako tvoje všechno. Podívej se, kolik jsi do ní nacpal peněz. Se mnou se to nedá srovnat.“

Měla pravdu. Jeho posedlost Vixen ho donutila sáhnout hluboko do kapsy. „Je mi to líto, miláčku. To přece neznamená, že bych si tě vážil míň než jí. Pokud ti to udělá dobře, tak ti dopřeju něco hezkého.“

Emerald si zkřížila ruce na prsou. Bylo jasné, že se nedá tak snadno koupit. „Já prostě nechápu, co na ní máš.“

Stormovi se málem zamžil zrak, když konečně promluvil. „Jak to sakra můžeš říct? Je fakt krásná a tak vzrušující. Byla to láska na první pohled. Cítím se díky ní tak mocný. Je tak…“

„Je nebezpečná,“ pokračovala Emerald, „Nechci, aby se ti něco stalo.“

„Vím, co dělám, Emerald,“ řekl Storm rozhodně, „Musíš mi prostě věřit.“

Emerald se zase začínala třást, hlas jí kolísal, „Ale já chtěla být tvoje jediná. Kéž bys jí sem nikdy netahal…“

Storm vztekle vydechl. „Podívej se, otrokyně, myslím, že už jsem ti to vysvětlil, když jsem ti jí poprvé ukázal. Nakonec, můžu si dělat co chci. Je to ve smlouvě, kterou jsi podepsala, pamatuješ se? Můžu uspokojovat své choutky jak chci.“

„Ano, Pane.“ Emerald svěsila hlavu. Věděla, že moc tu má on, ale nemohla se ubránit slzám, které se jí draly z očí. „Ve smlouvě se ale taky píše, že pokud se rozhodneš někoho k nám přibrat, musíš na mě přitom brát ohled.“ Propukla v pláč a znovu se stulila do klubíčka. „Připadá mi, že jsem tě ztratila,“ naříkala, „Teď jsi její!“

„Emerald, to už přeháníš,“ Storm už toho měl dost, „Nakonec, vždyť Vixen je jen motorka.“

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče