Autor: ANNALEE NEWITZ, salon.com, 15. ledna 2000
Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Zbičuj mě, nařež mi, udělej ze mě…
(jak nám vzniká podivná směs měšťáckého vkusu a S/M)
V tichém koutu San Franciska, mezi zalesněnými kopci, vítá hosty z různých koutů země vlídný penzión. Mohou si vybrat jeden ze čtyř dobře pokojů zařízených ve stylu přelomu století. Elizabeth, majitelka penziónu, vybírala všechno zařízení osobně. Hosté penziónu nazvaného Rozdíly mohou využít i příslušenství domu – velkou sklepní mučírnu, kovové háky příhodně rozmístěné v různých koutech a starobylé bondážní pomůcky na pokojích. Hosté se budou muset sami postarat o stravování - Elizabeth nevaří.
Podobně jako ostatní původně rebelské subkultury se S/M postupně vulgarizuje. Jde přitom o ekonomickou stránku – nechat si v pátek večer nařezat přijde stále dráže. Objevují se stále další a další obchody s dokonalými pomůckami, zařízeními a oblečením. Typická „párty“ vás může přijít na 30 dolarů (a to mluvím jen o vstupném – platíte za prostory, ne za hrátky). Některé kluby dokonce pustí dovnitř jen ty, kteří se mohou draze obléknout. Pokud nejste od hlavy k patě vyparádění v latexu nebo kůži, nedostanete se dovnitř. Vzdáleně se to podobá situaci, kdy bezdětní lidé s velkými příjmy obsazovali bývalá skladiště a domy s nízkým nájemným. Dnes proto již nenarazíte na původní S/M komunitu lidí, kteří neoplývali penězi. Nakonec, není divu – když se podíváte na zakladatele S/M, markýze de Sadeho a Leopolda von Sacher-Masocha, už tenkrát bylo S/M jen pro aristokraty.
Za posledních pár desetiletí se S/M praktiky dostaly z okraje společnosti a staly se „středním proudem“. Příkladem může být obchod s koženým oblečením a pouty - Mr. S – s úpravnými, nablýskanými ramínky, na nichž najdete sladce vonící kožené doplňky – je to prostě butik pro sadomasochisty, tj. ty, kdo si s erotikou spojují bolest, hrátky s mocí a bondáž. „Chtěl jsem lidem nabídnout kvalitnější pomůcky,“ říká Richard Hunter, spolumajitel obchodu. „Dnes už sem nechodí ti praví příznivci kůže. Spousta zákazníků má střední příjmy a žije na předměstích. Prostě o nás někde četli nebo nás viděli na HBO.“ (Kabelovka, která ve svém obyčejném oplzlém pořadu „Skutečný sex“ vysílala reportáž z tohoto obchodu.)
Posun ve složení vyznavačů S/M směrem k lidem s vyššími příjmy může vyřazovat ty s nižšími příjmy, což je paradox, vezmeme-li v úvahu, že mnoho z nejznámějších zastánců této komunity, např. známá autorka a terapeutka Pat Califia, pocházeli z dělnického prostředí. Ačkoliv pěkný kožený korzet stojí až 200 dolarů, mnoho přívrženců S/M má příjem, který jen o málo přesahuje 10000 dolarů ročně. Proč jsou tedy nejostřejší S/M praktiky spojovány s termíny jako „super kvalita“, „třída“ nebo s nejpuritánštějším z přídavných jmen, „čistý“?
Chceme-li pochopit S/M roku 2000, musíme se ohlédnout na konec šedesátých let, kdy sexuální revoluce svrhávala měšťácké předsudky týkající se sexu, přetvářku a odříkání. Samozřejmě vás hned napadne, že revolta šedesátých let v mnohém připomíná rebelii aristokratů o dvě století dříve – de Sade také odsuzoval měšťáckou prudérii, přetvářku a racionalismus. Osvícenští buřiči i kulturní teroristé se snažili provokovat své měšťácké současníky sexuálním požitkářstvím a sociálními experimenty stavěnými do kontrastu se strnulými hodnotami střední třídy.
S/M bylo od začátku jistým druhem názoru na uspořádání společnosti. V osmnáctém a devatenáctém století vyrůstalo z protiměšťáckých a protiracionalistických nálad. V šedesátých letech dvacátého století se jednalo o vzpouru proti státu. Teorie S/M se soustřeďuje na otázky moci a souhlasu. Jak říká „slečna J“ (rozhodla se zůstat v anonymitě), „Lidé, kteří se věnují S/M, se učí zacházet s mocí; hra a vyjádření sebe sama je osvobozuje. Stát je samozřejmě ohrožen, pokud se lidé s takovou lehkostí věnují podobným otázkám – nejsou pak tak snadno ovlivnitelní a kontrolovatelní.“
Hrátky, při nichž dochází k předání moci, kdy se moci vzdáváme a hlavně, kdy ji přebíráme, mohou účastníky vést k poznání, jak moc funguje a co znamená se ji postavit. Jak často uvádějí zkušení praktici, v S/M je důvěra v to, že vám partner nad sebou předá kontrolu, nebo ji naopak převezme, stejně důležitá, jako nablýskané boty a svůdně se houpající bič.
Právě proto je teorie souhlasu jádrem teorie S/M. Bezpečné zvládnutí moci vyžaduje dobré porozumění tomu, co vlastně znamená na základě dostatečných informací říct ano nebo ne. Souhlasu je věnováno mnoho knih a lekcí o S/M a S/M rituálů. Jak se vlastně dozvíme, že protějšek souhlasí s tím, co děláme? Jak může spoutaný partner se zadkem rozsekaným na kaši dát najevo, zda řve rozkoší, nebo chce všeho nechat?
Právě teorie S/M přišla se stopkami, frázemi, které znamenají konec scénky (mnoho lidí používá snadno zapamatovatelné „žlutá“ ke zpomalení nebo zmírnění scénky a „červená“ k jejímu zastavení). Teorie S/M však zejména přivedla pozornost na vyjednávání a přinesla zcela novou koncepci komunikace, která je základem sexuálního uspokojení – nemůžete dosáhnout souhlasu partnera s tím, že mu penisem proženete elektrický výboj, aniž byste mu podrobně nepopsali, co to s ním udělá.
Mnoho dnešních přívrženců vidí své činy jako pokračování revolty šedesátých let. Artesia, známá sanfranciská sadomasochistka, věří, že se S/M stává středním proudem právě proto, že požitkáři ze šedesátých let zestárli a dokáží nyní obhajovat své dlouholeté záliby. Stejně jako hippies, kteří vyrostli (ze svých ideálů) a začali zakládat nadnárodní společnosti, přívrženci S/M se přesunuli z okraje společnosti a začali zakládat vlastní spolky – často založené na poměrně radikálním odkazu šedesátých let. Jedna z nejstarších amerických organizací sdružujících přívržence S/M, The Society of Janus (SOJ), byla založena v roce 1971, přibližně v době, kdy se tehdejší antikultura začala přetvářet v něco, čemu dnes říkáme sexuální politika. SOJ jako organizace věnovaná „osvětě a podpoře“ funguje do jisté míry podobně jako feministické skupiny vzniklé v téže době. Setkání pořádaná SOJ umožňují setkávání lidí a výměnu zkušeností v klidné atmosféře, a jak je uvedeno v členské brožuře, „dozvědět se víc o sexualitě založené na bezpečném předání moci se souhlasem obou stran, bez zneužívání“. Takové věty jsou hluboce ovlivněny feministickými ideály bezpečnosti a nezneužívání partnerských vztahů.
Za Reaganovy éry se S/M stalo novou formou bezpečného sexu – zejména mezi homosexuály. Pan Hunter z obchodu Mr. S uvažuje o tom, že se homosexuálové s novou vervou začali věnovat S/M poté, co AIDS podstatně omezila možnosti jejich sexuálního experimentování. „Kvůli AIDS mnoho lidí hledalo nové způsoby zvýšení prožitku ze sexu a možnosti, jak si bezpečně hrát. Řekl bych, že tady je potřeba hledat počátky nové éry. Řekli si prostě 'No tak ho trošku svážu.' Nepřestali se sexem, jen zkusili něco nového.“
V devadesátých letech se S/M se svým stále větším zdůrazňováním fetišistického latexového oblečení a bezpečného sexu jasně stalo reakcí na osmdesátá léta, kdy epidemie AIDS vedla k policejním raziím v sexklubech a k uzavření lázní (proč lázní? řekne si český čtenář… Autorka míní lázně, kde se homosexuálové věnovali sexu s náhodnými partnery - odtud americké úsloví „jít do páry“ s významem jít se homosexuálně povyrazit, od kterého odvážně odvozuji české „jít pařit“ – pozn. překl.). Jak říká majitelka vydavatelství Cleis Press, Felice Newman, „Války proti sexu už jsou za námi, a my vyhráli.“ Skončily útoky na „úchyláky“ a sexu přející komunity ze strany protisexuálních fanatiků jako byla Andrea Dworkin. Hnutí za znovuotevření kontroverzních lázní se San Franciskem šířilo jako stepní požár a kluby nebezpečného sexu se staly novou subkulturou. I ti, kdo se nepovažují za přívržence S/M, dnes čtou knihy Anne Rice o mučení análu, výprascích rákoskou a bondáži.
Výše uvedený vývoj vedl tam, kde jsme dnes - S/M je podivným hybridem měštáckých ideálů – bezpečnosti, osvěty a vkusu – a původních ideálů S/M, tj. radikálního překračování hranic, hedonistické rozkoše namířené proti oficiálnímu uspokojení z práce, absolutní sexuální svobody a silné nechuti k politickým autoritám. Zjišťujeme, že se zdánlivě neslučitelné hodnotové systémy spojily a daly život bibli „úchylů“ od Dossie Easton a Catherine Liszt, nazvané „Etická děvka“ a organizacím jako je Quality S/M (QSM), což je uhlazený a účinně řízený zásilkový obchod se S/M literaturou a osvětovými materiály, kde si můžete objednat „prvotřídní“ fetišistické povídky o tématech jako koprofilie a zotročení.
Nezasvěcený by se divil ještě víc, kdyby navštívil S/M kurs pořádaný sanfranciskou pobočkou QSM, kde se ve starém skladišti sejdou dobře oblečení lidé, usednou do krásně vyrovnaných řad skládacích židliček a sledují, jak proslulý „dominant“ předvádí správný postup mučení bradavek a důležitost výběru pomůcek, které nepoškodí nervová zakončení. Aby to bylo „bezpečné“, naplánují si účastníci plánované porušení tabu a hrátky, do kterých se později pustí, do posledního puntíku. Někdy to zajde příliš daleko - Joe, člen přípravného výboru Třetí výroční konference přívrženců kůže, si povzdechl, „S/M komunita je někdy k popukání. Partneři se dlouhé hodiny a dny věnují bezpečnosti při bičování, místo aby se jen sešli a pobavili se.“
Vzhledem k tomu, jak málo nezákonné a jak moc „zdraví prospěšné“ se praktikování S/M stalo, není divu, že si Pepa a Maruš Novákovi pospíšili, aby u toho nechyběli. Otázkou pak zůstává, co se ztrácí v okamžiku, kdy se hodnoty původních přívrženců S/M cedí přes ploty obklopující rezidence americké střední třídy?
Mimo komunitu se S/M stalo něčím, co ředitelka programů SOJ pro začátečníky Maryann Brown ironicky nazývá stylem „obléct se a předvést se.“ Frustrovaným ženám v domácnosti se nabízejí vinylová body a měkké fialové důtky, upjatým businessmanům svorky na bradavky a teenagerům, kteří už přečetli všechny sladké romány B. Daltona, zbydou kožené módní doplňky poseté hřeby. Lidé se oblékají do rolí a hrají je, jak někteří z nich říkají, ale ve skutečnosti se neosvobozují ani nepřekračují společenské normy, které říkají, že sex by měl být bezpečně ohraničen, držen pod kontrolou a neutralizován. Jinak řečeno, střední proud poskytuje S/M praktiky, pokud zapomenete na teorii S/M.
Proč se teorie S/M – teorie moci a souhlasu – neprosazuje tak snadno, jako latexové nátělníky a ocvočkované obojky? Protože skutečný zájem o fungování moci by mohl vést ke zpochybnění autority i mimo ložnici. Poté, co by se lidé dozvěděli o osvobozující moci souhlasu, mohli by se bouřit v situacích, kdy se jich na souhlas nikdo neptá. Co kdyby zaměstnanci po poznání teorie S/M zařvali „červená!“ a opustili závod, kde jsou nuceni dělat něco, s čím nesouhlasí? V rámci S/M komunity je souhlas dán, není vynucován. Tam, kde jde moc a souhlas ruku v ruce, jsou lidé mnohem méně nakloněni tomu, aby pasivně přihlíželi, co jim autorita nařizuje.
Vulgarizace S/M vytlačuje důležitý motiv zpochybnění uspořádání společnosti. Mnoho ústředních postav S/M komunity se stejně jako Elizabeth domnívá, že zásilkové obchody se S/M zbožím zničí povědomí o moci sexu: lidé si koupí pomůcky, s nimiž nebudou umět zacházet, a poraní sebe nebo svého partnera. Možná ještě horší bude, pokud lidé zkusí realizovat scénky, o nichž četli, aniž by se naučili diskutovat o souhlasu a nakonec budou jen posilovat sociální programování, že sex je z donucení, že se musí tajit nebo že se za něj máme stydět.
Ti, kdo v S/M komunitě hledají poznání a ne jen perfektní kroužky na penis, vidí v S/M mnohem více, než jen sex. Chtějí vytvářet komunitu, která překonala měšťáckou prudérii, kde lze své sexuální touhy vyjádřit jasně, krásně a se souhlasem ostatních. Ruth, která se S/M věnuje asi čtyři roky, to potvrzuje, „scéna není jen o tom, jak realizovat scénky. Scéna jsou pro mě lidé jako já, lidé, u nichž se nemusím bát, že je diskuse o sexu uráží, lidé, které se nemusím bát obejmout. Mám teď mnohem lepší přátele než dřív.“
Sexualita je přeci i o tom, jak udržet pohromadě komunitu a upevňovat pomocí rozkoše vztahy mezi lidmi. Možná, že nám teorie S/M, která na rozdíl od praxe ještě nebyla zcela zvulgarizována, odhaluje poznání, že nakonec nejvíce záleží na vztazích mezi lidmi. Právě proto musíme s mocí zacházet velmi opatrně.
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče