Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
Autor: v
Překlad: (c)1999 Tom
"Existuje to, věř mi," pokračoval... "To, že něco nevidíš nebo si na to nemůžeš sáhnout, ještě neznamená, že to není."
Jako vždy reagovala hned. Byla předem rozhodnutá a i když slyšela, co říká, nezatěžovala se přemýšlením o tom, co řekl, a hned odpověděla "Na světě je spousta věcí, které nevidíme... ale vážně chceš, abych uvěřila v tu tvoji 'mystickou energii, kterou každý nezná'? Příště budeš chtít, aby věřila, že existuje "Síla". Já nevím... proč jsem tu 'energii' nikdy dříve necítila?"
"To je ironie, co?" trpělivě pokračoval, "Lidé se vrhají po knížkách o sexu, a doufají, že se v nich dočtou něco, co jejich sexuální život obohatí… ale když jim někdo bez titulu zkouší vysvětlit úplnou maličkost, dívají se na něj jako na šarlatána." Udělal pauzu "Víš, zlato, stejně jako mně je ti jasné, že umění milovat se naučíš od lidí… ne z knížek. Nakonec sama jsi říkala… že tě tvůj bývalý o tom, jak uspokojit muže, naučil víc, než co ses naučila za celý život. A možná jsi tu energii zatím necítila, protože v nikom, koho jsi zatím potkala, nebyla. Nakonec, je ti 24, není ti 80. Naučila ses dost... ale za dalších 20 let se naučíš mnohem víc."
Pozdvihl obočí, zadíval se na ni a nechal poslední větu chvíli působit. Zdálo se, že alespoň tu pochopila. Sakra, vždyť to bylo, jako by učil řídit někoho, kdo nikdy v životě neviděl auto. Jak jí měl vysvětlit emoce? Hlavně takové, které sama nikdy necítila, emoce vyvolané praktikami, o nichž nikdy neslyšela?
Možná právě v tom bude ten problém, pomyslel si. Možná to je věc, která se slovy nedá popsat. Pak se mu v hlavě začal rodit nápad. Kdyby se uvolnila, jen trošku, mohla by to ucítit… a pak se tomu mohla poddat. Přesto mu bylo jasné, že to vyžaduje důvěru, o níž si nebyl jist, že jí dosáhli. Nakonec, co hrozného se ale mohlo stát, co horšího, než že řekne ne?
"Podívej, než abych ti vysvětloval něco, o čem nevím, zda to lze slovy vyjádřit, něco ti ukážu."
Tím si vysloužil pohled, při němž mu přeběhl mráz po zádech. Byl rád, že doma nemá zbraň.
Zvedl ruce nad hlavu na znamení, že není ozbrojen. "Ne, ne, ne. Nebudeš si muset obléci to spodní prádlo, které jsi dostala k narozeninám… To až později," zažertoval.
I když se to snažila potlačit, rozesmála se. Mrknul na ní, odpověděl úsměvem a pokračoval "Klekni si na zem, můžeš se posadit na paty, budeš to tak mít pohodlnější."
Zdráhala se, ale on jen pokynul k zemi, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, a nechal ruku napřaženou, dokud neposlechla. Bylo z ní cítit, jak skepticky se na to dívá, jaké předsudky má. Pokud se to vůbec mělo podařit, musela by se uvolnit a nechat ho, ať ji vede. Nakonec ale… buď bude chtít, nebo ne. Některé věci si nelze vynutit a s některým partnerem se neuvolníte… z vlastní zkušenosti věděl, že někteří lidé se bohužel neuvolní nikdy. Po chvíli si klekla a bylo patrné, jak se rozhodla: že si udělala chvilku čas a chce zjistit, zda jí předvede ještě něco jiného, nového… nebo se mu možná jen snaží vyhovět.
Pokračoval zlehka, trpělivě "Výborně… polož si dlaně na stehna, pohodlně se opři. Nebudu dělat žádné prudké pohyby, nic, co bys nečekala. Nemusíš dělat nic, než že zůstaneš tak, jak jsi, a nebudeš se hýbat. Rozumíš?"
Zvedla hlavu a dlouze se mu zadívala do očí. Očividně v nich našla to, co hledala, načež přikývla a beze slova čekala, co přijde.
Pomalu, velmi pomalu si před ní klekl, maličko doprava. Zadíval se na její tvář, oči, rty… sledoval barvu a strukturu její pokožky… odstín. Všiml si, jak povrchně dýchá, v jakém rytmu, dokonce si zaznamenal i to, že dýchá spíš břichem než hrudníkem. Měla střízlivý, ostrý pohled, který by od někoho tak mladého nečekal. Všiml si i dalších detailů, barvy uší, vlhkosti čela, nehybnosti prstů a vzdálenosti kolen. To všechno a ještě další věci si zapamatoval – po zbytek večera bude sledovat, k jakým změnám dojde.
Zvedl ruku a pomalu, velmi opatrně, ji natáhl těsně k její pravé ruce. Dlaň držel nataženou, prsty pohodlně od sebe, a pomalu se přibližoval k její kůži, dokud se málem nedotýkal jemných chloupků, které ji pokrývaly… a pak se to stalo.
Její první reakce byla přesně taková, jakou očekával, a zcela přirozená. Podvědomě se malinko odtáhla od jeho ruky, která zasáhla do jejího ‚osobního prostoru‘. Viděl, že se odtáhla jen o pár milimetrů, a sledoval, jak jí začala naskakovat husí kůže. Podíval se jí do očí a sledoval, jak zareaguje… nic. Zdálo se, že vůbec neví, že se něco děje, není si vědoma, že se pohnula.
Ruku stáhl a opět jí přiblížil, až se jí opět skoro dotýkal... a znovu měl možnost sledovat, jak se odtáhla. Spokojen se svým pozorováním se pomalu přesunul, klekl si pravým kolenem mezi její rozevřená stehna. Pak se k ní začal naklánět… dokud jejich ramena nedělilo jen pár centimetrů. Jejich tváře si byly tak blízko, měl nos napravo od jejího nosu… a už cítil teplo jejího těla stoupající úzkou štěrbinou, která je dělila.
Cítil ji… cítil její teplo, nejistotu, nervozitu a touhu. Cítil, že je skutečně s ním, cítil její energii, věděl, jak se cítí, jak se jí zrychluje tep… jako by se jednalo o jeho vlastní pocity. Viděl, co skrývá její nitro a věděl, že i ona je napojená na něj.
Dotkl se jí špičkou nosu… dotkl se tváře a pak jím smyslně, pomalu, začal objíždět její nos. Dotýkal se jí jen špičkou nosu. Teď už z ní necítil teplo, cítil horko, cítil její vlhký a horký dech na svých ústech, cítil, že se k němu nevědomky naklání… a věděl, že někde hluboko v ní se probouzí potřeba aby se jí dotýkal. Plynule se přesunul za ni, tvář stále v těsné blízkosti její tváře, pak krku. Bradou se téměř dotýkal jejího ramene, rty jí hladil ušní boltec. Vztáhl ruce, dotkl se hřbetů jejích dlaní a klidně pokračoval nahoru, bříšky prstů jí jel k ramenům. Pokračoval stále výš, blíž k jejímu tělu, a zároveň se hrudí dotkl jejích zad.
Reagovala na to, opět se snažila se k němu přiblížit, a už se mu začínala vzdávat.
Levou rukou jí jemně chytil za vlasy. Ovládal ji tak, jako by měla kolem hrdla obojek – ten pocit ještě zvyšoval její bezmoc… a touhu. Zatímco prsty pravé ruky dospěl až k rameni, kde se zastavil a vychutnával drobné krátké doteky, sklonil pěst levé ruky a její hlava samozřejmě následovala. Pravou rukou, teď už nehty, ne bříšky prstů, ji pomalu přejížděl po odhaleném krku, ve svůdné křivce končící u ucha. Bylo v tom něco snového, erotického… na celém těle jí naskočila husí kůže.
Věděl o všem, co se jí v té chvíli honilo hlavou. Sám to zažil, když mu tuto zkušenost jednou dopřála dáma, která mu byla zvlášť blízká. Nikdy na to nezapomene, nikdy nepřestane cítit její nehty přejíždějící mu po krku, jak tam bezmocně stál, znehybněný pouhým vědomím, že chce, aby jí poslechl… nezapomene na mráz běžící mu po páteři a na to, jak se málem na místě zhroutil. Pamatoval si to tak jasně, jako by to právě prožíval znovu. Když mu nehty přejela po krku k uchu, nevěděl, jestli omdlí nebo to pustí do kalhot… a dodnes se trochu divil a zároveň trochu litoval, že neudělal jedno i druhé.
Vznášela se... vydána napospas pocitům, které ji obklopovaly, stravovaly ji, hřály ji v samém nitru, jako nikdy a nikdo dřív. Když jí přejel nehty po krku, nebránila se, a aniž by cokoli řekla, naznačila mu tím, že mu bezmezně důvěřuje.
Stáhl ji za vlasy hlavu dozadu, čímž její hrdlo dokonale odkryl. Opět zvedl pravou ruku a místo nehtů jí tentokrát uchopil celými prsty. Jemně, ale důrazně ji stiskl průdušnici. Byla tak horká, rty mírně naběhlé, hruď zčervenalá. Zavřela oči a nechala se unášet někam, kde na ničem nezáleželo, na ničem kromě síly okamžiku. Poddala se, nechala se ovládat, dala mu to, co za život dá jen několika vyvoleným… a přišel čas, aby jí to nějak vrátil.
Když dlaň spustil níž a začal s ní klouzat k břichu, prohnula se v zádech a zasténala rozkoší. Zvala ho dál. Přestala dýchat břichem, nadechovala jen hrudí, zhluboka, mezi výdechy, které mu řekly vše, co potřeboval vědět. Vklouzl jí dlaněmi do podprsenky a současně jí nařídil, ať si ruce zkříží za zády… byl to příkaz, který vyplnila s takovou radostí...
Sevřel jí vlasy o něco pevněji, znehybnil ji, a bezmocné jí osvobodil prsy ze zajetí šatů. Bradavky, už předtím postavené chladem podzimního večera, ještě ztvrdly, když začal prsty přejíždět po okraji citlivých dvorců. Vtom vzal bradavku mezi prsty, stiskl ji a začal mnout, přitom jí jemně kousal do ucha, a to stačilo, aby se ze stenů rozkoše se staly vášnivé vzdechy. Snažila se zatlačit mu prsy do dlaně, potřebovala víc, nestačilo jí, že jí bradavky téměř mučil pevným stiskem prstů. Chtěla víc a to byl konec jejích zábran. Poddala se okamžiku, touhou po jeho doteku se jí rozbušilo srdce a touha jí zbarvila bronzovou pleť do temně rudého odstínu. Byla jeho, a než noc skončí, bude mu po vůli. Do svítání ale bylo daleko… a on si ji chtěl užít, pomalu si ji vychutnat, prozkoumat, ochutnat… dlouhé hodiny si s ní hrát, než jí nakonec obejme, pronikne do ní a označí si ji.
Držel jí, aby nespadla, a začal jí svlékat. Prohnutá v zádech, ale tu a tam bylo patrné, že mu tělem vychází vstříc, snaží se tělem dotknout jeho ruky, která jí odhalovala. Pak jí nařídil, ať vstane, aby jí mohl stáhnout sukni, a pak už před ním stála nahá.
Posadil se na opěradlo gauče a pokynul jí, ať si mu lehne hlavou dolů do klína. Když poslechla, uchopil ji za hedvábné vodítko, kterému ostatní říkají vlasy, a začal jí prsty hladit po vnitřní straně nohou. Začal od kolen. Steny a vzdechy doprovázely jeho klidný, k zešílení pomalý postup směrem vzhůru, jehož tempo nemohla nijak ovlivnit.
Roztáhl prsty, takže se mohl dotýkat obou vnitřních stran jejích stehen zároveň, a přejel jí přes rozkrok, aniž by se jí tam dotkl. Namísto toho jí začal hladit na zadku, po stranách, a pak jedním prstem projel rýhu mezi půlkami, nahoru, až ke kříži. Druhou rukou jí přitlačil obličej do matrace gauče a pevně ji držel, zatímco prsty druhé ruky pokračoval vzhůru po páteři. Skoro nedýchala, teď už jen sténala, kromě občasného hlubokého nedechnutí v okamžiku, kdy se dotkl některého zvlášť citlivého místa. Na celém těle se jí zježily chloupky, bradavky měla tvrdé jak diamant, prsy nalité, a vzduchem se linula těžká vůně jejího vzrušení. Nohy nechala doširoka roztažené a doufala, že se jeho prsty vrátí a dokončí, co začaly.
Prsty jí zatím přejížděly po celém těle… od jednoho citlivého místečka na druhé a zase zpátky. Po páteři, lopatkách, žebrech, břiše a prsou. Hrál si s ní, škádlil ji, věnoval se hned tomu, hned onomu, dokud se celá neroztřásla. Duchem už byla mimo tělo, chtěla jediné – zůstat s ním a dovolit mu, aby se jí věnoval, takhle naplno a navždy. Netušila, jak dlouho se jí už dotýká. Z jejích reakcí už ale bylo patrné, že potřebuje uvolnění v míře větší, než jakou může snést.
Přišel čas, kdy musela udělat další krok, na okamžik se před ní musely otevřít možnosti, které jí dávalo její podrobení se. Začal jí hladit po vnitřní straně stehen těsně pod klínem – marně se snažila nasednout na jeho ruku, házela sebou a snažila se přivinout blíž.
"Chci, abys pro mě něco udělala," začal, "něco, co mi udělá velkou radost... chceš mě potěšit, zlato, viď že chceš?"
Vášeň ji nedovolila promluvit, touhou se svíjela, vzdychala, lapala po dechu… ale jemu stačilo, že v levé ruce ucítil, jak se snaží přikývnout.
"Za chvíli se tě dotknu tam, kde chceš, abych se tě dotknul, kde to potřebuješ. Chceš to, viď, že to chceš… chceš, abych se tě dotýkal mezi nohama."
Přikývla tak horlivě, že nemohl pochybovat o tom, že se vzdala všech zábran. Chtěla ten dotek, musela ho mít a v ten moment nezáleželo na ničem jiném než na uvolnění, které si tak zoufale přála. Pomyslel si, že přišel čas dát jí, co si zaslouží.
"Až se tě dotknu, uděláš se pro mě. Nechci, abys čekala, až do tebe proniknu prsty. Chci, aby ses udělala hned... neboj se, po chvíli mě ucítíš uvnitř a budeš se moci udělat znovu, ale teď si přeji, aby ses udělala okamžitě poté, co se tě dotknu. Budu mít takovou radost, když to pro mě uděláš... uděláš to pro mě, viď?"
Dech se jí prohloubil, tvář vtiskla ještě hlouběji do matrace a hýždě jí vystřelily nahoru, jako by měly vlastní vůli. Otevírala se mu, nabízela, a byla připravená na cokoli, co chtěl, jen když už konečně dokončí, co tak protahoval.
Prsty jí zašimral na stehnech, pomalu se blížil k místu, kde si přála jeho dotek, pomalu kroužil kolem, jako vlk kroužící kolem kořisti. Pevně sevřel pěst levé ruky a tahem za vlasy jí tak znehybnil, zatímco prsty druhé ruky zpředu pronikl do ochlupení jejího klína, což jí tělem prohnalo vlnu vzrušení. Obklopil jí prsty, rozevřel jí, posouval se kolem ní… a nakonec přejel po naběhlém, odkrytém klitorisu.
Pak řekl jediné slovo, na které čekala celou věčnost...
"Teď..."
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče