Autor: Mistress Matisse. Samozřejmě publikováno s jejím souhlasem. Text jsem našel v pátek, v sobotu napsal o souhlas, dnes jej obdržel, text přeložil a připravil k publikaci.
Překlad: (c) 2008 Tom
Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)
pozn. překl.: toto je zcela nový překlad (2008, ne 1998 :-)
Překlad, který na začátku zdůrazňuje "přístup" autora dopisu přesně tak, jako Matissin originál. Proto bude některým čtenářům pár vět připadat místy nelogických až nesmyslných, zatímco někteří "dominanti" se v nich najdou. Matisse píše (nejen o SM) do novin (v Seatllu) už přes 20 let , nestydím se říct, že sdílíme její přístup a názory na SM, že se podobají našim. Jen Paní na rozdíl ode mě neztrácí čas tím, že by tyto názory osvětlovala na internetu.
---
Tohle jsem vytáhla z doručené pošty. Pisatel mě zdraví a pak dodává něco pěkného, načež se konečně dostává k věci.
"Měl jsem (sic!) D/s vztah se submisivní dívkou, téměř rok. Zčásti byl virtuální, protože každý bydlíme někde jinde, ale byli jsme spolu a přenesli D/s i do běžného života, Je to pro nás oba poprvé. A taky jsme do sebe oba zamilovaní. Oběma nám táhne na čtyřicet - ona se právě rozvedla, po dvou letech. Domnívám se, že navázání nového vztahu po tak krátké pauze možná nebyl dobrý nápad. Rozhodla se, že budeme pokračovat, a všechno bylo fajn, až na pár posledních měsíců, kdy se mi nedařilo zvládat komunikaci na dálku, což mě mrzelo. Ona se nyní osvobodila z manželství, které jí skutečně ničilo, a vůbec nepřispívalo k sebedůvěře, takže je ráda a užívá si získanou svobodu (tím nemyslím sexuální), znova se nachází a tak.... Tomu všemu rozumím, a sdílím s ní její radost, ale jak začínám cítit, tohle není ten pravý postoj někoho, kdo by měl být submisivní vůči někomu jinému... cítím, že se už na mě tolik nesoustřeďuje, tolik neposlouchá, a to mě začíná tak trochu štvát.
Řešil jsem to tím, že jsem si řekl, že potřebuji jistý odstup, a také jsem se tím začal řídit, to znamená psal méně mailů, méně s ní komunikoval přes kameru atd. - jenže ona mi teď říká, že pro mě nechce být přítěží, že chce, abych po ní toužil atd. a že pokud by cítila, že je pro mě přítěží, nemohla by vůči mě být submisivní, a že i když se za pár měsíců chce přistěhovat blíž, nechce se do té doby vázat a tak chce, aby se vztah mezi námi zklidnil, že prostě, dokud se znovu neobjeví u mě, tak trochu vypustíme, že to tak bude lepší, že mě přitom pořád miluje a že stále chce být mou subinkou, že mě obdivuje a že si nikdy nepřipadala tak silná.
OK, tak se omlouvám za tyhle nářky, ale konečně se dostávám k dotazu: její přístup mě rozčiluje, rozhodl jsem se, že budu udržovat odstup, ale ona se domnívá, že si máme na chvíli dát úplně "pohov", dokonce prohlašuje, že to pro mě bude lepší. Připadá mi, že přebírá kontrolu nad vztahem, když rozhoduje o něčem takovém. ˇReagoval jsem na to slovy, že ji chci mít u sebe, ale jen pokud to chce - nic jiného mi nemůže přínést nic dobrého. Takže - jak má dominant řešit takovou situaci? Když mu připadá, že submisiv přebírá kontrolu nad situací? Nedělá mi to dobře, prostě jako kdyby se naše role obrátily.
Oba se velmi milujeme, to prostě vím."
---
Tak takových mailů, "jak řešit tu či onu situaci v rámci D/s vztahu", dostávám spoustu. A často na ně odpovídám "dominance a submisivita s vaším problémem nemají nic společného".
Víte, stoprocentně podporuji každého, kdo chce žít ve vztahu 24/7, dohodnout se na dominantním/submisivním uspořádání, pokud to je právě to, co oba chcete, ale jak mohu zaručeně potvrdit, jen málokdo, opravdu málokdo, se skutečně vzdá kontroly nad svým životem, pokud se bavíme o naprostém vzdání se kontroly. Ano, lidé se dokáží vzdát části kontroly, po určitou dobu, jak to naznačil už starý dobrý Abe Lincoln. Ale pokud dominant narazí na emoční bariéru, prásk, a tady to máte. Ten submisiv, který řešil svou úplnou poddanost, a nejlépe navěky, se najednou ohradí slovy "no, tak, tohle, to bych asi nechtěl".
A to je právě úplně v pořádku. To je velmi rozumná věc. Lidé často neznají své limity, nemohou je znát, dokud na ně nenarazí. Pokud jste s D/s začínali, což je váš případ, nemohla subinka vědět, co snese a co ne, ani vy jste to nemohl vědět, a tak nedávám vinu ani vám ani jí - učíte se za pochodu. Občas to bolí.
Řada "D/s vztahů" je ve skutečnosti romantickým/sexuálním partnerským vztahem s trochou "úchylačení", a pokud tyto "ozdoby" vypustíme, dostaneme běžný vztah na dálku, který se začíná hroutit. To se prostě stává. Když už jste uvedl všechny důvody, proč selhává, lze jej zachránit? To nevím, ale co zaručeně vím, je to, že fakt, že jste dominantní a ona submisivní, s vaším problémem vůbec nesouvisí. Takže, vážený čtenáři, tohle je obyčejný problém vztahu mezi mužem a ženou, a zapomeňte na to, že by to, že jste prý dominantní, mělo jakkoli znamenat, že máte mít kontrolu nad jejími emocemi, a to tímto způsobem.
Nemohu vám odpovědět, proč dělá, co dělá, ani kdo má pravdu a kdo ne, nic takového. Mohu odpřisáhnout, že se snaží vyhnout se konfliktu s vámi tím, že říká "bude to pro tebe lepší". Neměla by se problému vyhýbat tímto způsobem, ale to je jen malý prohřešek, a ve skutečnosti byste se měl zamyslet nad svými slovy "tohle není ten pravý postoj někoho, kdo by měl být submisivní vůči někomu jinému...".
Nejde tu ale o to, kdo má pravdu a kdo ne - můj názor je: proč si skutečně nedopřát pauzu? Pokud se brzy bude stěhovat blíž k vám, mohlo by její přestěhování být tím pravým okamžikem, kdy se znovu začnete scházet a zjistíte, zda můžete navázat na to, co mezi vámi bylo.
Někdy se stává - a nevím, zda je to váš případ nebo ne - že lidé tíhnou k dominantní roli, protože se jim zdá, že tak budou méně zranitelní, že budou mít víc kontroly nad svými vztahy, a že se nikdy nezklamou. Kéž by to bylo možné. Jenže to tak není. Pokud mohu něco podotknout - čím hlubší vztah a intenzivnější láska, která je "víc tabu", o to horší může být následný pád, tím hlubší může být zklamání. Je to nutná daň za intenzitu pocitů, které můžeme prožívat. Měl byste zvážit, zda se vaše přesvědčení nestaví do cesty vašim pocitům vůči ní a není skutečnou příčinou vašeho hněvu, protože pokud se této myšlenky dokážete zbavit, může to značně pomocí vašemu emočnímu životu, vás jako dominanta.
Přejí, ať se vám to podaří, vám oběma.
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče