Překlad: (c)2001 Tom P>Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D
Claire se nehýbala. Mlčela. Poslouchala. Už nějakou dobu byla od hlavy k patě zabalená do vrstvy hnědé lepící pásky. Páska zakrývala každý centimetr jejího těla, přiléhala k ní jako těsný kokon. Jack se posadil, zadíval se na ni a z pohodlného kůží polstrovaného křesla obdivoval své dílo. Z křesla, kterému Claire říkala trůn.
Když na to přišlo, Claire nebyla nejhorší subinka. Skvělá postava, úžasná. A byla tak submisivní. Nechala ho, ať s ní dělá téměř cokoli. Čím tvrdší k ní byl, tím víc ho milovala. Jack se toho někdy až hrozil. Párkrát ho napadlo, jestli u ní vůbec někdy narazí na nějakou hranici.
Jack zvažoval, co podnikne dál. Balení do pásky mu dalo zabrat, přece ji hned nerozváže. Vypadala skvěle – štíhlý pas, prsy vystupující dopředu jako kužely. Za štíhlé paže spoutané k sobě byla zavěšena na hák pod stropem. Pod krajem pásky končící pod kotníky byly vidět špičky vysokých podpatků. Jo. Byla kus.
Navíc naprosto bezmocná.
Když o tom tak přemýšlel, napadlo ho, že nikdy nepoužila stopku. Párkrát tomu byl blízko. Děsilo jí, když tekla krev, a přesto ho nikdy nezarazila.
Snad byl tak dobrý, jak ho často ujišťovala, že je. Obdivovala jeho mocnou a plodnou představivost. Říkala mu, že je ten nejlepší Pán, jakého by si kdy subinka mohla přát. Byl spravedlivý, důsledný a věnoval jí většinu posledních dvou let života. S pomocí několika přátel udělal z druhé ložnice plně vybavenou mučírnu, včetně skřipce, okovů na zdi a vězeňské kobky. Utratili za to majlant. Ale rozhodně to stálo za to. Většinu víkendů strávili právě tam. Zdálo se, že čím déle ji tam Jack držel, tím víc se to Claire líbilo. A tím poslušnější byla.
Jack čekal, v místnosti panovalo ticho. Věděl, jakou moc má, když nic nedělá. Někdy to bylo daleko krutější než skutečně tvrdé fyzické mučení. A když na to měl Jack chuť, dokázal čekat velmi dlouho.Ve skutečnosti už tak seděl docela dlouho a začínal mít hlad. Už by se do něčeho měl pustit.
Možná, napadlo ho, se Claire bojí použít stopku. Třeba si myslí, že kdyby ji použila, že by si jí už tolik nevážil. Vždyť jí přece často říkal, jak je hrdý na to, jaké tresty snese aniž by si slůvkem postěžovala. Na druhou stranu jí vždy po scénce konejšil a dával jí najevo svou lásku a oddanost. Claire pak slibovala, že kdyby si neužívala, co jí provádí, tak stopku použije.
Jack vstal. Právě se rozhodl. Udělá něco opravdu drsného. Tak drsného, že Claire bude muset stopku vyslovit. Šlo mu o princip – nepřestane, dokud ji neuslyší.
Klidně přešel do vzdáleného kouta mučírny, otevřel skříňku z borových prken zavěšenou na zdi, ve které měli něco lékařského vybavení. Pár latexových rukavic, tucet sterilních jehel a skalpel. Šlo se na věc.
„Tak, Claire, trochu si zašpásujeme. Nezapomeň, že kdyby se ti něco nelíbilo, máš stopku. Vysvětlím ti předem, co chystám, takže tě nečeká žádné ošklivé překvapení. Pokud se ti ale nebude zdát, co teď uslyšíš, klidně mě rovnou zastav.“
Jack jí přejel rukavicemi pod nosem, aby jí vůně latexu mohla ještě víc vzrušit, a teprve pak si je natáhl. Chvilku jí popisoval, co jí provede. Vyjmul z obalu jednu z tenčích jehel a lehce jí špičkou opřel o pásku obepínající levý prs. Claire nic neříkala.
„Hodná holka,“ zašeptal Jack a pomalu propíchl pásku a pak Claiřinu kůži tak, že špička jehly vylezla dva centimetry od místa vpichu. Claire se skoro nepohnula. Páni, pomyslel si Jack. Už to s jehlami párkrát dělal, ale vždycky se dočkal živější reakce než tentokrát. Snad to bylo tím, že v krvi ještě měla adrenalin po předchozím výprasku. Pořádném výprasku. Snad nejtvrdším, jaký ji kdy vyplatil. Nechtěl si to přiznat, ale když jí bičoval, byl na ni vážně naštvaný – chtěl jí skutečně potrestat. Vždyť přece strašně zlobila.
Byl na ní naštvaný ještě teď? Snažil se nemyslet na své motivy.
Zapíchl druhou jehlu, do druhého prsu pak třetí a čtvrtou. Zase se skoro nepohnula. Stopku nezaslechl. Zkusil jehlami malinko pohnout sem a tam. Minule při tom šílela a teď - nic. Rozřízl pásku, kterou měla spoutané kotníky, a roztáhl jí nohy. Její tělo náhle pokleslo, jak jeho váhu přebrala spoutaná zápěstí. To nemůže být pohodlné, pomyslel si. Vzal silnější jehly, řekl jí, co se s nimi chystá dělat, a propíchl jí stydké pysky. Když zavedl druhou jehlu, Claire sebou malinko cukla. Výborně, alespoň nějaká reakce. Ale stopka pořád nikde.
Napadlo ho, že vlastně neví, kdo má v jejich vztahu navrch. Skutečně tu scénku řídil? Jak daleko ho nechá zajít? Dnes si to neužíval tolik jako jindy. Teď ale šlo o princip. Musel pokračovat, ať chtěl nebo ne.Vzal skalpel a odrazil jí od lesklé čepele světlo přímo do očí. Nebyl si jist, zda přes vrstvu pásky něco vidí, ale stejně minutu nebo snad dvě pokračoval. Pak ji obešel, dřepl si, pomalu a opatrně skalpelem prořízl pásku na Claiřiných hýždích a začal půl centimetru hluboko do masa vyřezávat svůj podpis. Ticho, žádná reakce. Tímhle jí zatím jen hrozil, a teď to dělal. Řez nebyl tak hezký, jak si to představoval. Taky ho překvapilo, že rána skoro nekrvácela. Vždyť ale byla poměrně dlouho omotaná páskou a utažená – možná to s tím nějak souviselo.
Pečlivě se na ní podepsal, ale stopka pořád nikde. Otřel si z čela pár kapek potu.
Tak, a bylo to. Teď už nebude žádné „Pane, prosím ne, Pane“.
Na chvilku se ztratil, zanechávaje spoutanou partnerku visící pod stropem. Obvykle to nedělal, co kdyby se něco stalo, ale tohle byla výjimečná situace. A navíc byl pryč jen pár minut.
„Výborně, moje milá Claire. Mám tu jednu hračku, kterou bych chtěl vyzkoušet.“ Zvedl elektrické nůžky na stříhání živých plotů a těsně u ucha je spustil. Jen při tom zvuku by většina subin okamžitě zpanikařila. Claire ne. „Vždycky jsi říkala, že bys chtěla mít plošší bříško, co kdybych ho trochu seřízl?“ Nereagovala.
„Ale já si nedělám legraci,“ pokračoval, náhle úplně mrazivým hlasem. Takhle s ní nikdy nemluvil. No, ne během scénky. Tohle nebyla dominance, to byla čistá zloba.
Opřel jí rychle vibrující nože o bříško, tak, aby je cítila. Slabě se otřásla, ale nevydala ani hlásku. Jack počkal, chtěl jí dát poslední šanci. Prosím tě, řekni to. Stopku. Řekni něco.
Najednou jí ostří vrazil do břicha. Claire se zatřásla, jak jí zuby trhaly břišní svaly. Pár kapek krve postříkalo Jackovu tvář. Málem se pozvracel, okamžitě mu došlo, že to nezvládl, že se pomátl. Jak jí vysvětlí, co udělal? Jak to vysvětlí lékařům?
Padl svázané a pověšené Claire k nohám a rozplakal se. Prosil o slitování. Plakal, za ni i za sebe. „Promiň, prosím tě, promiň,“ naříkal. „Já nechtěl. Kdybys použila stopku…“
Jack prostě nechápal, co udělal. Jasně že už jí dříve ublížil, ale nikdy ne takhle. Tentokrát zašel příliš daleko. Tohle bylo ještě horší, než když jí včera celou omotal lepící páskou, i přes hlavu, nos a ústa a udusil ji.
---- další povídky stejné autorky, žijící ve 24/7 D/s (tím je prostě dána hloubka jejích pocitů a závažnost témat - zcela bezkonkurenční) jsou třeba Černý pán, Vixen atd.
Pozn. z budoucnosti - 2010 - komu se zdá povídka příliš drsná: doporučuji poslechnout si skladbu Klavier skupiny Rammstein. Více k (nejen jejich) písňový, textům se bude postupně objevovat v dokumentech navazujících na článek SM, heavy metal a já.
Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče