Odpoledne na zámku Lady Tether

Tomáš Kudrna, původní autor tohoto webu, dne 4. června 2016 tragicky zahynul při leteckém neštěstí.
Jeho web je zachováván v původním stavu coby historický dokument a na jeho památku.

Autor: bohužel text začínal číslem 62 :-) Kdybych autora znal, nezapřu ho, nebojte :-) Nebo si budete myslet, že takhle extrémní text jsem mohl napsat leda já. A to tedy ne - 75% by šlo prožít jako "brainfuck" scénka, až na ty dvě smrti. I když - škrcení do bezvědomí může být bezpečné. (Ostatní takováto zvýraznění v textu jsou autorova - dal jsem si s překladem velkou práci, pokud to tak nevypadá, tak se mi podařilo přenést hlubší smysl originálu do češtiny, což by mě samozřejmě potěšilo - napište mi, pokud jste v textu nebo také v reálu odhalili, jak daleko mohou mít někteří lidé hranice...)

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.
Překlad (c)2001 Tom

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Tác, který nesla, se zachvěl, naklonil se na stranu a láhev vína po jeho stříbrném povrchu sjela, převrátila sklenici a zarazila se o okraj. 62 se jí zoufale snažila zachytit, vyvážit tác v jedné ruce a druhou rukou chytit, co z něj padalo, ale jediné, čeho tím dosáhla bylo, že tác převrhla, a poslala tak ve vzduchu se kymácející láhev a sklenici na mramorovou podlahu, kde se roztříštily.

Na okamžik se zarazila, nervózně svírajíc kolena k sobě. Jednu ruku zvedla k ústům a skousla si prst. Mezi zuby jí zavrzal latex, když tam stála a zírala na spoušť, kterou natropila. Tohle se Lady Tether nebude líbit, to ne...

Tether byla její Paní, a jako všechny otrokyně, i 62 byla oblečená do zářivě zbarveného latexu, lesknoucího se a svírajícího postavu. Vysoké boty jí sahaly téměř až k rozkroku, rukavice až po ramena. Nahoře bez, dole s latexovými minibikinami - jak říkala Lady, "Chci, abyste také něčím povzbuzovaly mou představivost..." Okolo krku obojek, který vše završoval, a na kovovém přívěsku číslo - 62.

Nevadilo jí, že nemá jméno - věděla, že jejich Paní zná dokonale každou otrokyni, a Lady Tether věděla, že 62 je mladá, nevinně vyhlížející dívka, štíhlá, s pěknou postavou, zlatými vlasy po ramena, tmavě modrýma očima - a že jí oblékla do citrónově žluté. Lady Tether měla ráda barvy - každá otrokyně měla svou - a její velká sbírka otrokyň tak skutečně zářila jako duha...

Z rozjímání 62 vyrušil zvuk kroků. Otočila hlavu a spatřila, jak se k ní blíží 139. 139 měla zlatohnědé vlasy ostříhané nakrátko a čišela smyslností. Šedesát dvojku nezajímala - byla škodolibá, k ostatním otrokyním až krutá. 62 si pomyslela, že si 139 snad myslí, že když je oblečená v krvavě rudém latexu, je snad něco víc než ostatní...

139 došla až k ní a zle se usmála - "Další lahev ladyina vína -- ó, šedesát dvojko, ty to schytáš...". Obešla 62, která tam stála a stále si kousala prst, a přitom jí po rameni táhla ostrý nehet.

"Dneska má zrovna takovou náladu - víš přece, co to znamená... ta tě Zruší - a bude tě škrrrrrtit děsně póóóómalu... a to jen proto, že jsi táááákováhle maličká nešika..." 139 se rozesmála. "Tak smolné - tak smutné."

Za zády se jim ozval melodický, zvučný hlas. "Nejspíš své otrokyně přetrénovávám, když začínají cvičit jedna druhou..."

"Lady Tether!" Obě se otočily ke své Paní. Měla dlouhé velmi světlé vlasy pod ramena - měřila si je pobaveně zářícíma zelenýma očima. Podobně jako ony měla vysoké boty a latexové rukavice - až na to, že její byly na zip a zářivě černé. Latexová podprsenka přecházela ve vysoký obojek, a jen trojúhelníkový výřez dovoloval pohled na její nádherný výstřih. I kalhotky měla o něco větší, takže jí zakrývaly boky a zadek, na rozdíl od pouhých šňůrek, které držely kalhotky jejích otrokyň.

"Jdu se podívat, kde se asi zaseklo mé víno - no a co nevidím?" Přistoupila blíž. 139 poodstoupila od 62, která se pod pohledem své Paní roztřásla. "Lady - vaše víno... Je mi to tak líto..."

"Tss. To je už třetí láhev, kterou máš tento měsíc na svědomí. Tak co s tebou mám dělat? Ta lahev byla mnohem dražší než ty..." Natáhla ruku, jemně přejela konečky prstů dívce po tváři, a pak sáhla po jejím obojku. Chytila kovový přívěšek mezi palec a dva prsty, stiskla jej tak, že se ohnul... pak se ozvalo prasknutí a pípnutí. Lady Tether přívěšek pustila, a ten se okamžitě narovnal. Číslo 62 na displeji zablikalo a zmizelo - pak se místo něj objevil jediný znak - masivní černé X.

Dívka, která bývala šedesát dvojkou, sklopila hlavu. 139 popošla blíž a zadívala se na přívěsek Zrušené. Obdivně vzdechla. "Paní, bude umírat pomalu?" zeptala se.

Lady Tether místo odpovědi natáhla ruku a chytila její přívěsek a také ho zlomila. Teď na něm i 139 měla "X".

Zrušená otrokyně, která bývala sto třicet devítkou, zalapala po dechu - "Já?? Ale - ale - ale proč já. Co jsem udělala já?!?"

Lady Tether se čertovsky ušklíbla. "No, vlastně moc ne, ale -- ale teď mám jednu ze svých nálad - víš, taky chci vidět, jak budeš vypadat, až budeš umírat..."

"NE!!" zavřískla druhá Zrušená. Otočila se a rozběhla se chodbou pryč.

"Zrušená, zpátky!" nařídila Lady Tether. Otrokyně ale běžela dál. Jak mizela v dálce, Lady Tether pozdvihla obočí - "Ona nezastavila! Co je tohle za výcvik?? Sakra, to je naposledy co jsem koupila otrokyni od toho amatéra Míšy. Copak dnes už nikdo nedrží staré zvyky??"

Blondýnka na vysokých podpatcích vyrazila bleskově za prchající otrokyní, kolem řady ozdobných uren a květináčů. Bohatě zdobená chodba zatáčela - otrokyně v červeném latexu obíhala dlouhou polstrovanou lavici, která jí stála v cestě. Blondýnka lavici z běhu přeskočila a vrhla se na uprchlici. Obě se ocitly na podlaze, propletené končetiny v latexu...

"Ne-- nech mě, ty malá píčo - vždyť nás zabije obě, copak to nechápeš?! Šedesát dvojko! Pusť mě!"

Blondýnka na ní seděla a koleny jí tiskla ruce k podlaze. "Nejsem šedesát dvojka. Jsem Zrušená."

Lady Tether klidně došla až k páru zmítajícímu se na podlaze, podpatky přitom klapaly na mramoru. "Alespoň jedna z vás má pořádný výcvik. Otoč ji na břicho - ruce ať má za zády."

Otrokyně v červeném zoufale zavřískla, když jí žlutá snadno převalila na břicho - i když červená byla větší, bylo jasné, že nemá takovou fyzičku - dívka ve žlutém měla pod oblými křivkami svaly a šlachy jako struny. Žlutá tlačila červené tvář k tvrdé podlaze a vytáhla jí ruce za záda. Jejich Paní se klidně shýbla a stáhla červené zápěstí k sobě.

"Táák." Vstala a pokynula blondýnce, ať také vstane. Druhá Zrušená ležela na zemi a třásla se. "Zvedni ji na zadní."

Za chvíli už všechny tři procházely chodbou, první Zrušená vedla Druhou. Sem tam se před některými dveřmi zastavily, a Lady Tether si pro sebe něco mumlala - pak rozhodla, že se jde dál. Nakonec se zastavila před jedněmi dveřmi - "Ano, to je ono, myslím, že tady to půjde - můj Pohodlný pokojíček..." Prstem se dotkla spínače na zdi, dveře zajely do strany do zdi, a místnost byla jejich.

Když vešly, nohy se jim bořily do podlahy - měkký koberec evidentně skrýval jakousi gelovitou látku, která jim pod nohama povolovala a přelévala se. Zrušená, která bývala 139, zakopla a málem upadla, ale její kolegyně v nesnázích jí zachytila.

Lady Tether zůstala stát - uprostřed místnost ze stropu visela dlouhá plochá smyčka s hranatým hákem na konci, asi půl palce širokým. Končil jí jen pár palců nad hlavou. Chvíli si jen užívala ten pohled, prsty si poklepávala na rty...

"Ty," ukázala na blondýnku, "pojď sem. Klekni si na všechny čtyři." Dívka poslechla, vlasy jí padaly přes hlavu, byla mírně nakloněná dozadu - a to už Lady Tether druhou Zrušenou chytila za biceps. "A ty - sem nahoru."

Zděšení zcela zničilo její krásné rysy - "Prosím - ne... mějte slitování, Paní..."

Ruka Lady Tether ji začala drtit paži. Otrokyně vyjekla bolestí, Tether si ji přitáhla blíž a zírala jí do tváře z nejtěsnější blízkosti - "Tak to jsem za posledních sto sedmnáct let neměla ani jednou. A navíc mi dávno došla trpělivost - takže teď buď vylezeš nahoru, nebo se zblízka podíváš na to, jak náročně testuji, co otrokyně vydrží - ta poslední vydržela dva týdny..."

Hnědovláska zvedla nohu, stoupla si blondýnce na lopatku. Lady Tether jí nadzvedla a hnědovláska tam stála, na lopatkách blondýnky, a bezmocně se kymácela. Dívka pod ní se ani nehnula, ruce napřímené, bez hnutí, beze slova protestu, bez zaúpění, i když si na její záda stoupla i Lady Tether, s nohama rozkročenýma na jejích bedrech. Blondýnka s napjatými svaly držela rovnováhu, zatímco Tether ovíjela krk horní Zrušené páskou a zacvakla přezku k nahoru mířící části.

Lady Tether se pak skulila stranou a rozplácla se pohodlně na měkké podlaze. Chvilku se rozvalovala, lehla si na záda a dala si ruce za hlavu. S pobavením sledovala, jak se jedna Zrušená snaží neztratit rovnováhu a nespadnout ze zad druhé.

Lady Tether naklonila hlavu na stranu, vytáhla zpod ní ruku a poklepala na zem po svém boku. "Holčičko - ke mně."

Blondýnka bleskově vydechla, poklesla v zádech a odkulila se stranou. Zrušená v červeném vyrazila krátký pronikavý výkřik, když padala - ale smyčka kolem krku její křik utnula. Zatímco blondýnka po koberci na všech čtyřech lezla blíž k Lady Tether, Zrušená v červeném se kymácela ve vzduchu, s nohama zoufale hledajícíma oporu. Rty mírně ohrnuté odhalily její zuby a v hrdle jí slabě bublalo...

Blondýnka se poddala hřejivému objetí své Paní, a společně s ní sledovala, jak druhá Zrušená bojuje o vzduch. Teď už nohama kopala naprosto chaoticky, páska se jí zarývala do krku těsně pod čelistí. Oči měla střídavě zavřené a do široka otevřené...

Hrudník se jí zoufale zdvíhal ve snaze získat aspoň jediný nádech - krčila ramena, napínala se a zmítala. Z pootevřených úst se jí začal drát jazyk. Začala nohama prudce kopat, střídavě, zatímco jí modrala tvář. Roztřásla se, tělem jí křeče začaly procházet po vlnách.

Zrušená znovu otevřela oči, které se pomalu začaly obracet v sloup. Jazyk jí visel z úst, tmavý a nateklý - celé tělo bylo v pohybu, nohy kopaly jako když práská bičem. Páska už ani nebyla vidět, jak hluboko se jí zařízla do hrdla.

Pak se kopání začalo zpomalovat a slábnout, zklidňovat - hlava jí spadla dopředu, každá část těla se začala křečovitě zmítat nezávisle na ostatních. Pomalu zvedla kolena a kopla naposledy nohama od sebe - pak zůstala viset a jen sebou škubala, svaly se třásly - a pak zůstala bez hnutí. Oči v sloup, z jazyka visícího z úst jí na prsa odkapával tenký pramínek slin...

Lady Tether se protáhla, jako by se budila po hezkém zdřímnutí, oklepala se a spokojeně široce usmála. "Tak tohle bylo příjemné." Zrušená po jejím boku vzdychla a přitulila se blíž.

"Tak a co teď uděláme s tebou, ty malá podvodnice?" Lady Tether zvedla obočí a ušklíbla se do tváře dívky, která se na ní zmateně dívala.

Lady Tether se posadila a dívka se o něco odtáhla -- "Ale no tak. Tak dobře vycvičená a poslušná otrokyně jako ty nerozbíjí láhve vína - to bych čekala leda tak od támhle té trosky" - s těmito slovy trhla palcem směrem k páru latexových bot otáčejících se ve vzduchu - "ale rozumný trenér šmejd vyřadí hodně brzo. Kromě toho - že jsi tak okatě nešikovná s vínem - jsi ji dokázala nádherně chytit, a když jsme sem vcházely, nezaváhala jsi ani na okamžik."

Překulila se na bok a vstala - Zrušená si klekla a vzhlédla ke své Paní velkýma modrýma očima - "Takže, pokud nejsi tak nešikovná, jak předstíráš, proč rozbíjíš mé víno?" Dívka sklopila zrak a sklonila hlavu. "Mohu se jen domnívat, žes mě chtěla vytočit - že chceš být Zrušená - protože chceš abych tě vyřídila."

Dívka znovu pomalu zvedla zrak. Dýchala povrchně, se rty pootevřenými, ale Lady Tether se jen krutě zasmála - "Pokud tě potrestám smrtí, dostaneš, co si přeješ. Možná bych ti prostě jen měla obnovit číslo."

Lady Tether propukla v smích, veselý a zvonivý - "Ale, má drahá, ty jsi ale klenot! Nepomyslelas, že bych mohla, že ne? Drahoušku, to, že jsem to nikdy neudělala, neznamená, že nemohu - já pravidla vytvářím, nemusím je dodržovat. Ano, prostě bys mohla být znovu 62 - nejspíš s trochu jinými úkoly, někde, kde bys nemohla nic poškodit - mohla bys třeba leštit podlahy - nebo likvidovat těla..."

Dívka se zhroutila, začala tiše vzlykat, slzy jí tekly po lících. Lady Tether kolem ní kroužila - "Budu k tobě naprosto upřímná. To víno bylo drahé, a přitom stačilo, abys nějak dala najevo své přání - jsem si jístá, že bych to nějak dokázala zařídit."

Zrušená k ní vzhlédla a třesoucím se hlasem pronesla - "T-to n-není správné, aby otrokyně p-požadovala od své Paní laskavost..."

"Ach, máš úplnou pravdu. To je mnou stanovené pravidlo. Jak jen jsi poslušná. Určitě jsem tě trénovala sama."

Poodešla ke zdi a dotkla se malého panelu. Ve stropě se otevřel malý poklop, z něhož se spustila další smyčka. Lady Tether se panelu dotkla podruhé a smyčka se jí od stropu snesla do dlaně.

Lady Tether, vracejíc se k dívce, si se smyčkou pohrávala - skládala jí, svíjela, protahovala mezi prsty... "Zpět na všechny čtyři," řekla, a dívka poslechla.

"Kromě té nehody s vínem jsi byla skutečné potěšení, poslušná a dost okouzlující otrokyňka - nechám proto na tobě, abys rozhodla, zda teď přijde odměna nebo trest..." S těmito slovy vytvořila téměř metr dlouhou smyčku a roztočila ji --

Smyčka zasvištěla vzduchem a dopadla na dívčina záda s ostrým prásnutím - otrokyně se zachvěla, ale ani nehlesla.

Lady Tether smyčku znovu zdvihla a tentokrát dívku zasáhla přes kyčel. Když ani to nepřineslo žádnou slyšitelnou odezvu, začala se rozpřahovat rytmicky, opakovaně zasypávala dívku ranami od ramen, přes záda, po délce stehen...

Konečně přestala, druhou rukou elegantně smyčku zachytila a přeložila napůl, a dívku, jejíž záda nyní pokrývaly jasně rudé podlitiny, pomalu obešla. Napjatě naslouchala, s hlavou skloněnou... Dívka mezi pokusy o nadechnutí tiše vzlykala...

"No teď tedy - mám hlavu plnou nápadů..." Lady Tether položila na dívčin bok nohu. "Ty jsi ale odolná mrška, víš to?"

Stoupla si dívce na záda. "Má zvědavost mi velí zjistit - jak až odolná? Jak daleko až můžu zajít? Kde narazím na tvou konečnou hranici...?"

Nechala smyčku prověsit na celou délku a do každé ruky chytla jeden konec. Střed smyčky se právě dotýkal hlavy Zrušené. "Tím skutečně myslím konečnou..."

Nechala ruce klesnout a přitáhla smyčku lehce kolem dívčina hrdla. Lady Tether se na dívčiných zádech přesunula, jednu nohu položila mezi její lopatky, druhou na kostrč. "Na rozdíl od koček mě ale zvědavost nikdy nezabila..."

Lady Tether zatáhla. Smyčka se napjala a zařízla do krku. Nebylo slyšet nic než zachrčení, jak se proud vzduchu procházející průdušnicí náhle zastavil...

Obě zůstaly chvíli bez pohnutí, jen Lady Tether přitahovala smyčku - pak se Zrušená začala lehce třást. Pomalu otáčela hlavu, jako by byla pod vodou, pak se jakoby vzepjala, spíš sebou jen škubla. Pak se začala třást stále silněji, ale v ruce ani nohy nepřestávaly nést její Paní --

Pak se jedna ruka podlomila. Lady Tether se naklonila na stranu, aby neztratila rovnováhu, a Zrušená se pomalu zhroutila, nejdřív jedna ruka, pak druhá - pak padla tváří k zemi, hlavou a hrudí na podlahu, ale Lady Tether z ní nesestoupila. Zrušená ještě chvíli držela zadek v původní poloze, ale pak začala kopat nohama, pomalu, a za chvíli ležela naplocho na podlaze.

Jednu ruku měla neužitečně zkroucenou pod tělem a druhá stejně tak neužitečně bloudila po matraci. Nohy pomalu vykopávaly, jak jí Lady Tether svou vahou tlačila tvář do měkkého podkladu. S každou sekundou se její pohyby zpomalovaly...

Zrušená sebou začala škubat, rychle a nekoordinovaně, a pak zůstala ležet.

Lady Tether si ulehčeně vydechla, sestoupila z dívčina těla a sklonila se nad ním. Ruce v černých latexových rukavicích nehybné tělo nejdřív hladily a pak převrátily na záda.

Oči Zrušené byly otevřené. Zahleděné přímo před ní, ústa otevřená, jazyk vystrčený v jednom koutku - ale Lady Tether se pozorně zaměřila na výraz její tváře - nenašla tam strach, ani bolest, spíš --

"Tak tedy," řekla si tiše Lady Tether sama pro sebe, když se natáhla po boku mrtvé a prsty jí stále znovu a znovu hladila, "jak jsem řekla, má zvědavost se mi nikdy nestala osudnou - i když stála život mnoho jiných."

Znovu se posadila. "Sakra - vždyť mi to víno nepřinesla - dvěstě čtyřicet sedm! Kde vězíš? Přines mi lahev vína!"

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče