Tomáš Kudrna, původní autor tohoto webu, dne 4. června 2016 tragicky zahynul při leteckém neštěstí.
Jeho web je zachováván v původním stavu coby historický dokument a na jeho památku.

Tato stránka (text původního článku nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno. Toto NENÍ svolení s kopírováním na "osobní" nebo soukromé stránky.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas! Dejte si záložku (v IE Ctrl+D)

Překlad: (c)2001 Tom

Skvělý víkend, Austrálie a korzety

Příspěvek rodilé Australanky do britské konference o BDSM. Nevybíral jsem názor podporující mé stanovisko, šlo o první příspěvek na téma Srazy a kluby následující po více než měsíci od mého a "mé L" příspěvku o návštěvě londýnských párty ve The Gate a Club Domina. Přesto mi dokonale mluví z duše - jak málo stačí k tomu, aby lidi, kteří se znají vlastně chvíli, dokázali navštívit SM párty, kde málem nikoho neznají, a naplno si ji užít (v zemi, kde je praktikování SM mezi dospělými, kteří s ním souhlasí, trestné!). Jen musí vědět, o co v bdsm jde, a žít jím... A organizátoři musí zajistit bezpečnost - identifikace přítomných bez vyjímky, žádné tolerování případů „pozval jsem pár kamarádů“ a „choval jsem se jako hovado, ale příště se tak chovat nebudu“. Poznámky k bezpečnosti, kromě těch uvedených v mé reportáži a v následujícím textu, můžete číst ještě v novějším článku Bezpečnost na srazech a večírcích .

Jde o doslovný nezkrácený překlad, smajlíky a členění odstavců odpovídají originálu.

~ Belara ~

Subject: Skvělý víkend, Austrálie a korzety

Ahoj všem,

nebudu opakovat vše, co vám napsal můj drahý subík euan{Bel} o našem víkendu, bylo to fantastické.

Chodila jsem do BDSM klubů v Melbourne, takže mi při návštěvě Rapture (pravidelné párty v Birminhamu - pozn. překl.) nelezly oči z důlků jako euanovi, ale chtěla bych vyzdvihnout pár bodů, které se mi ten večer moc líbily.

Skvělé vybavení v klubu - nic takového jsem v Austrálii neviděla. Bohužel doprava by asi stála jmění, takže moc z těch věcí si domů nepovezu!

Skutečně skvělé bylo moci se pást pohledem na tom, jak byli všichni přítomní ve fetišistickém, dobovém nebo přísném společenském oblečení. Chápu, že některé kluby povolují i běžný oděv, ale když vás naprosto obklopují korzety, guma, vysoké boty, PVC nebo dokonce i holá pokožka, je atmosféra někde úplně jinde.

A líbilo se mi i to, že kdo se rozhodl věnovat se sexu, mohl - všechny kluby, kde jsem byla předtím, to nějak omezovaly. S euanem jsme se na to zrovna tam necítili, ale musím říci, že to, co jsme viděli, se nám líbilo, a po návratu na hotel jsme si to sjeli taky :-)

Na srazech s pokecem, které jsem navštívila v pátek a soboru, bylo skutečně skvělé poznat tváře za přezdívkami z internetu. Děkuji Toppitoes a BlueVelvet za to, že to zorganizovaly.

BBB (Birmingham Bizarre Bazar - pozn. překl.) taky stál za návštěvu - koupila jsem si skvělou plácačku. Po scénkách, které jsme si dali v Rapture, jsem zjistila, že euan miluje trochu víc bolesti, než co naznačil když jsme se potkali, a tak si musím šetřit ruku! Na BBB jsem viděla miliony věcí, které bych si ráda koupila, ale nemůžu všechny prachy nechat v pomůckách :-)

Jak někteří z vás vědí, jsem Australanka a už pár let žiju v Británii, a stále toho ještě dost vím o scéně v Austrálii. Kdyby jste se tam někdo chystal, ozvěte se mi - ráda vám poradím, jak budu moci.

Když už mluvím o australských poměrech, o víkendu mi pár lidí pochválilo korzet, který jsem si do Británie přivezla. Je velmi kvalitní a ne tak drahý, zejména když uvážíte současný kurz přibližně 2,8 klokaního dolaru za 1 libru. Doporučuji nakupovat u Gallery Serpentine - vyrábějí korzety a další fetišistické oblečení na míru. Korzet v ceně asi 165 klokaních dolarů pořídíte i s poštovným za 80 liber.

Zdravím všechny, s nimiž jsme se potkali, doufám, že se brzy potkáme s dalšími!

Suzie


Euan_Buch

Ahoj všichni,

s Belarou jsme si užili super víkend. Po 10 měsících, co jsme spolu, jsme se konečně vydali do Birmingamu na Rapture. Dřív to nešlo kvůli práci na směny a jiným okolnostem - ničilo nás to.

Víkend začal dost dobře ve Shay, kde jsme se sešli s lidmi z internetu, které jsme nikdy neviděli v reálu (podotýkám, že pro mě víkend začíná v pátek večer, starý zvyk z armády ;-). Jak jsem již zjistil dřív, lidé, kteří jsou online skvělí, jsou v reálu ještě skvělejší a to platilo i tentokrát. Večer se rozjížděl, lidé se postupně vytráceli, převlékali a mířili na Rapture (JÓO!!) My se převléci nešli, protože už jsme v podstatě přišli na sraz tak, jak jsme potom šli do Rapture. Mimochodem, nosit gumové věci pod běžným oblečením znamená spoustu pocení, tedy ne že bych si stěžoval :-)

Takže jak jsme vyrazili do Rapture, srdce mi bušilo stále prudčeji a myšlenky zabíhaly k tomu, jaké to asi bude. Musím upozornit, že i když se SM věnuji už léta, byla to má první návštěva klubu. Byl jsem už předtím na soukromém akčním večírku, strávil víkend v The Edge (musím se tam zase dostat!), ale v klubu jsem nikdy nebyl.

Při vstupu to proběhlo v podstatě tak, jak jsem čekal („dovolte, prohlédnu si vaši tašku“ atd.), což bylo v pohodě! Jak se říká v Blackadderu, bezpečnost není špinavá záležitost. Zatímco jsem dveřníkovi ukazoval různé kapsy mé tašky (pár jich přehlédl a musel jsem ho na ně upozornit), Belara vyzvedávala na základě dokladů totožnosti zamluvené lístky a vyřizovala nám členství (v Británii nemají občanky, na akcích obecně používají nejčastěji řidičský průkaz, kdo ho nemá, přinese účet za vodu, plyn... - doklad o jménu a adrese, pozn. překl. - je to běžné, ale jak je vidět v dalším textu, doklad s fotkou je lepší). Byl s tím malý zádrhel - měl jsem s sebou svůj pas a naši přihlášku k domovní dani, na které byla obě naše jména, ale John přesto trochu držkoval, že Belara nemá žádný doklad s fotkou a i když nás pustil dál, naznačil, že by mu dva doklady s fotkou byly mnohem milejší. Na pozvánkách bylo uvedeno, že stačí i účet za vodu, plyn..., ale pokud se chcete dovnitř dostat úplně hladce, je doklad s fotkou lepší.

Takže jsme dali kabáty do šatny, pak jsem si sundal džíny a vzal šortky. O pět minut později jsem byl u Belary, která mi okamžitě nařídila, abych jí dal klíčky - podotýkám, že mé šortky jsou na zámek, a i když nechci zacházet do detailů, bez klíčků můžu buď držet a držet, nebo se po... Takže jsem otevřel tašku, prohrabal jí, a... sakra... kam jsem ty klíčky dal??? Panika!!!!! Byl jsem si naprosto jist, že jsem klíčky doma sbalil, takže jsme našli kousek volné podlahy a tašku vysypali. Během pěti minut se klíčky našly v jedné ze spousty vnitřních kapsiček, kam jsem je „dobře schoval, aby se neztratily“. (Přesně takhle jsme hledali při odchodu z The Gate lístky od šatny :-) - pozn. překl.- nakonec jsme je nenašli, ale šatnář byl natolik typický Angličan, že mi poté, co chvíli pronášel suché hlody a všemožnými způsoby zkoumal mé reakce jako cizince, kabáty vydal i bez lístku.)

Tep se mi vrátil do normálu. Řekli jsme si, že by nebylo od věci trochu se po klubu porozhlédnout a zjistit, co se nabízí.

No to

snad není

možný!

Určitě už to mám za sebou a jsem v nebi. Nádherné prostory, čisté, prostorné atd. atd. Toho vybavení! Páni, u něčeho jsem věděl, k čemu by to mohlo být, u dalších věcí jsem to jen tušil, i když celkový účel byl jasný. Bondážní lehátko vyvolalo vzpomínky na skvělý víkend u MsDemmie (tam se taky musím vrátit!) (a jéje, to jsem teď napsal podruhé, určitě si myslíte, že jsem na něm strávil celou dobu. Jestli takhle budu pokračovat, určitě ji tam příště strávím.) a během večera bylo v čilé permanenci, i když my ho nevyužili. Taneční parket byl obklopen vybavením, které rozhodně stálo za vstupné, a mohl bych se o něm rozepisovat do nekonečna a stejně bych nepopsal, jak skvělé bylo - takže toho nechám. Co ale popíšu, a bohužel taky nedokážu popsat, jak skvělé to bylo, byli lidé kolem! Nikdy jsem ještě neviděl dělat tolik lidí to, co děláme, s tak zjevným potěšením. dlouho jsem se jen díval, a viděl jsem i věci, které jsem nikdy předtím neviděl. Nikdy předtím jsem třeba neviděl mentální bondáž a najednou jsem to měl ve skvělé podobě přímo před sebou. Fascinující. Ne zrovna můj šálek kávy, ale bylo skvělé vidět tolik různých věcí. Jak jsem potom někomu řekl, můžeme se bavit o tom, co všechno děláme, ale ono je toho v reálu tak moc! Líbila se mi moc třeba provazová bondáž - ten chlapík za večer svázal víc než jednu „oběť“ a po půl minutě rozhovoru s ním mi bylo slíbeno, že ho další měsíc čeká další „dobrovolník“. Páni! :)

Belara se do mě taky pustila, a bylo to skvělé! Nevěděl jsem, jak budu na veřejnosti reagovat, není to jako doma. Sakra rychle jsem se propadl do sub stavu, úplně stejně jako jindy. Nebudu to příliš rozvádět, ale někde v polovině scénky mi Belara bičem srazila z očí pásku a řekla „tak se podívej!“ - napravo ode mě přivazovali jednu ženu vzhůru nohama k pavoučí síti (nevím, zda jsem použil správný termín, ale tak se mi to jevilo). Kdybych snad nebyl v sub stavu, po tom pohledu už rozhodně ano, při pomyšlení, zda by to šlo provést i mou přerostlou postavou. A Belara mě důtkami zpracovávala skutečně rozkošně.

Co bylo *rozhodně* jiné, než obvykle, byl návrat ze sub stavu - normálně v něm zůstávám dlouho po skončení scénky, ale tentokrát jsem hned po skončení scénky chtěl vybavení dobře otřít a co nejrychleji uvolnit pro další lidi. Ze sub stavu jsem tak byl hned venku. Nestěžuji si, není možné nepřizpůsobit se okolnostem, a i tak to bylo super - Belara skutečně ví, jak mě vyslat do nebe! Možná jsem příliš myslel na to, že na uvolnění vybavení čekají další lidé, ale vím, že bych sám také chtěl, aby se už uvolnilo, a tak by bylo sobecké se na něm válet dlouho po skončení scénky.

Zbytek večera jsme korzovali po klubu, popíjeli a povídali si s ostatními. Byl to super večer a díky všem, kteří ho pomohli uskutečnit. Nejen organizátorům, kteří si zaslouží zvláštní uznání, ale všem přítomným! Párty přece dělají návštěvníci, a tahle byla super!

V sobotu jsme s Belarou zašli do Old Orleans, kde jsme v reálu poznali další lidi z internetu - i tady byly lidé v reálu ještě skvělejší než by se zdálo online. Víte, není nad reál, to si prostě myslím, i když to může být jen můj předsudek.

Takže po dokonalém ochraptění po rozhovoru se všemi, kdo si s námi povídali (omlouvám se všem, které jsem třeba nudil nebo urazil atd.) jsem ještě pořád cítil skvělou náladu z návštěvy Rapture. Pak jsme se dokodrcali do Banbury, kde jsme strávili večer s mými rodiči (společný, AHHHH :))

Neděle začala skvělým jídlem, které připravil taťka, a pak jsme vyrazili na BBB, kde jsem taky byl poprvé. Musím říci, že oproti LFF konanému ve Smithy’s (tam už se dnes LFF nekoná, při naší návštěvě Londýna se konal jinde a od té doby se lokalita ještě jednou změnila - viz oficiální stránky LFF - pozn. překl.) tam nebylo tak narváno, i když beru, že nyní se LFF koná v rozsáhlejších prostorách. Na to kolik jsem měl peněz, byl na stáncích dobrý výběr. Několik hodin jsme je procházeli a různě slintali, ale s ohledem na vítr v peněžence, chystaný zájezd na Velkou cenu F1 a letní dovolenou v Evropě jsme se museli omezit - jinak bych si ta pouta od Quality Control hned koupil! V naší cenové kategorii byla nejlepší návštěva stánku Laurence (Roissy Workshops, výrobce BDSM vybavení a organizátora klubů - pozn. překl., již mnoho let velmi známá figura v britském BDSM, viz konec mého překladu Co o sobě napsalo pár britských úchylů). S ním strávený čas v krátkém rozhovoru pro mě znamenal, že bych se s ním moc rád poznal blíže - ale zpátky na zem - je to prostě správný chlapík. Zdravím tě, Laurence :)

Tak, a to by bylo o našem víkendu asi všechno. Pokud mě ještě sledujete, děkuji za vaši trpělivost. Napsal jsem to rád a jsem rád, že to některé z vás zaujalo. Kdyby nic jiného, posílil uplynulý víkend naší zálibu ve scéně jako takové. Rádi si hrajeme doma, ale občas je skvělé se o radost podělit s ostatními. Odnesli jsme si pár nápadů na scénky a časem možná naučíme něco nového i ostatní.

Váš

euan{Bel}

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče