Tomáš Kudrna, původní autor tohoto webu, dne 4. června 2016 tragicky zahynul při leteckém neštěstí.
Jeho web je zachováván v původním stavu coby historický dokument a na jeho památku.

Tato stránka (text původního článku poskytnutého autorem ke zveřejnění nebo překlad cizojazyčného originálu pro stránku tom-bdsm.cz) je autorským dílem a její kopírování, s výjimkou kopírování pro osobní potřebu jednotlivců, je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno.

Vstupní strana webu: tom-bdsm.cz. Přijďte zas!

Autorka si přeje zůstat anonymní, reakce zasílejte na kontakty uvedené na vstupní stránce tohoto webu, rád předám. Měli jste již možnost od ní číst povídky PCman, Blázne a Dovolená?. Jak jsem psal v úvodu k nim, autorka má bdsm partnera, takže jí neposílejte milostné návrhy. Její fantazie jsou i na mě dost extrémní - nemám hranice, ale zneužívat partnerku, půjčovat ji ostatním, pít před scénkou - to je na mě moc. Fantazie a realita jsou ale dvě různé věci, takže zůstávám klidný - věřím, že čtenářstvo bude nadšeno

PCman

Zase jednou sedím u obrazovky počítače dlouho do noci. Čekám, kdy si X udělá chvilku času a zadá mi úkol na další den.Jednou jsem musela mít celý den v obou dírkách vibrační kuličky. Jít mezi lidi bez spodního prádla, už mi přijde skoro jako samozřejmé, ale jet do sousedního města a pak stát v dešti dlouhé hodiny před nádražím v promáčených šatech bylo dost nebezpečné.

A minulý pátek jsem musela mít celý den na sobě podprsenku uvázanou ze šňůry. Odpoledne jsem z toho byla již vzrušením šílená. Po návratu z práce jsem s nedočkavostí zapínala počítač a věřila jsem, že tam na mě bude čekat dobrá zpráva, ale mýlila jsem se. Strohá věta - „Ledová sprcha v 18 hod. ti udělá dobře“, mě vzala všechny naděje na uklidnění mého těla. Ani slovo o tom, že si můžu sundat podprsenku.

Potvrdila jsem zprávu a čekaly mě další nekonečné hodiny do ledové koupele.

Na neuposlechnutí příkazu jsem si netroufla ani pomyslet. Od té doby co jsem zjistila, že X by mohl bydlet snad blízko mne, a mohl by mě tedy docela snadno zkontrolovat, jsem stále ve větším napětí a očekávání zda to snad jednou neudělá. Moje představy o jeho dokonalosti neznají mezí. I když neznám jeho hlas, ani podobu, propadla jsem mu.

Snažím se zabavit uklízením, ale podprsenka strašně škrtí, prsy jsou již ledové a lehce promodralé, ani dotknout se jich v klidu nemůžu. Pohybuji se nahá po bytě, snažím se vyhnout pohledu na obrazovku počítače, obávám se a zároveň se těším na další příkazy. Nevydržela jsem. Hrůza - X poslal další příkaz - adresu na stránky se cvičením - s příkazem „Budeš cvičit až do splnění předchozího rozkazu“ tj. více jak hodinu. V zápalu cvičení a zabraná do utrpení mého těla jsem přeslechla otevření domovních dveří.

Leknutím jsem upadla na zem, mezi dveřmi stál přítel, práskl bičem a povídá: „Koukám, že jsi pěkně rozehřátá a připravená, tak budeme pokračovat podle mého.

Jde pomalu k počítači - „tak copak ti radí tvůj přítelíček? - cvičení a ledová sprcha, to mi vyhovuje“.

„ NASTUP SI!“

To se musím postavit do pozoru před zrcadlo, potom rozkročit nohy a pokrčit je v kolenou, ruce dát za hlavu, potom P počítá jak dlouho vydržím, a tím určím počet ran výprasku, který mě dnes čeká. Vím již, že nezáleží na tom kolika se dopočítá, pokud padnu brzo, stejně počet znásobí nebo najde jinou záminku pro přídavky výprasku. Povolila jsem při osmnácti.

„Jako základ je to dobré, ale příště vydržíš jednou tolik!“

„Nastav kozy!“

Chudinky moje sešněrované, snad nedostanou hned bičem. Stále s ním práská kolem, bojím se.

Ne - pustil se do mě rukama, podávám se jeho drtící síle, vytáhl mi bradavky mezi šňůrami a nemilosrdně je vytahuje dále. Tělem mi probíhá jedna vlna vzrušení za druhou, začínám se potit a třást po celém těle, z dálky ke mě přichází hlas mého Pána, snad plním jeho příkazy správně, pokládá a připoutává mě na lavici. Dopadla první rána, nejraději bych ten řemen mezi jednotlivými ranami políbila, slyším se jak prosím, aby přidal: „prosím přitlač, ještě, ještě, ....“

„Tak dost“ zařval na mě Pán „chceš zabít?“, přesto mi udělil závěrečnou ránu bičem. To mě probralo. Po odpoutání od lavice mě odvádí do koupelny. Sice se zpožděním, ale přesto mě nemine ledová sprcha. Potřebuji jí - přivede mě zpět k rozumu. Nikdy nevím, kdy mám dost. Toužím po pokračování. Bude po řádném prohřátí těla cvičením následovat druhé kolo? Šňůrová podprsenka se namočením ještě více utáhla, hůře se mi dýchá. Uschnout musím při pohybu, rychlost poskakování určuje P práskáním bičem těsně vedle mě.

V počítači není další zpráva, P předtím poslal odpověď, že se o mě dobře postará.

 

Jdu nalít něco k pití - příteli víno, mě odstátou vodu, fuj. Nepřinesla jsem pití dost rychle.

„Tak 18 povídáš, nastav kozy - 9 dostaneš hned, 9 za chvíli.“, tak zní další povel.

V ruce již drží důtky, po prvním šlehnutí dostávám roubík. Že bych tolik křičela? Rány nejsou tak velké, ale moje sešněrované kozy toho mají již dost docela dost. Na modré barvě naskočily modřejší pruhy. Chce se mi čurat. Nesmím. Konečně mi rozvazuje sešněrování, do ovázaných míst se rozlévá krev, bolestí se mi dělá špatně, P mi prsa promačkává a poplácává. Alespoň si klekám, abych unikla jeho rukám, důtky mě neminuly, zasvištěly vzduchem, zbývajících devět ran si právě hledalo místo na mých prsou. Přes roubík se moc prosit nedá, tentokrát se snažím prosit o slitování, ale neodpustí mi ani jednu, zítra mi jistě budou všechny podprsenky malé.

P. mi snad čte myšlenky - „zítra si nebudeš brát podprsenku, přijdu si tě zkontrolovat, na první pohled bude patrné, že ji nemáš!“

Zítra se musím dohodnout s naší stráží, aby mě včas upozornili na příchod P.

Mám svolení si odpočinout a před odchodem P připravit malé občerstvení. Rozhodla jsem se pro malé plněné závitky ze šunky a ryb, bohužel jsem zapomněla, že jsem je dělala při jeho poslední návštěvě a P nesnáší, když dělám dvakrát stejná jídla. Vztekle od sebe odstrčil talíř, strhl mě na stolek mezi nádobí a zasvištěla rákoska - nevím jak dlouho jsem počítala, snad při desáté ráně jsem se udělala. Probrala jsem se do rozsvíceného pokoje, přítel mi jednou nohou klečel na zádech a snažil se mi zavést hadičku na klystýr. Čekám až do mě vyprázdní připravenou nádobu a rozhlížím se kolem sebe po spoušti, kterou jsem způsobila a ..... v křesle sedí cizí muž.

„Zvedej se“ velí přítel, „přišel tě zkontrolovat X, podáš zprávu o tvém chování dnes večer a .... s prásknutím dveří byl pryč.

Jediná myšlenka, která mi bleskla hlavou, byla šílená - mám sundanou šňůrovou podprsenku.

Noc byla dlouhá a krutá .............

Zpět na hlavní stránku

Zpět na stránku, odkud jste přišli (např. sekce, seznam textů, obrázková mapa...) - alt+šipka vlevo v IE, klepnutí myší na šipku "Zpět" v adresním pruhu prohlížeče